And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 5

Neschopný líný lemry
Tři dny se opakoval stejný výjev ve Vstupní hale. Jakmile skončil úplněk, podivuhodné ranní dílo zmizelo. Měsíční svit ovlivňující myšlenky Coriny Zapockijové ustal. Sice byl slabý, ale ne tak silný, aby dokázal ovládnou celou její mysl. Občas v noci pociťovala stavy veselosti a radosti, ale tyto chvilkové stavy byly ojedinělé. Stále víc se zlepšovala na hodinách Obrany proti černé magii se sourozenci a přáteli Potterovými a Weasleyovými. V lektvarech překonávala sama sebe. Profesorka Weasleyová jí půjčila starou učebnici profesora Pottera. Kniha byla podepsána Princem dvojí krve a byly v ní i docela užitečná kouzla. Rychle se učila a už dokázala uvařit lektvar Živá smrt a Ledová láska. Lektvary testovala na kamarádech, občas ty smrtící na pokusných zvířatech.

„Musím jít odpoledne do knihovny, půjde někdo se mnou?“ zeptala se Corina u snídaně přátel.
„Já určitě jo,“ ozvala se Violet, „musím dopsat ten esej do lektvarů pro Weasleyovou a teprve mám půlku.“
„No, v tom případě já taky musím,“ ozval se Denis, „Weasleyová by zuřila, kdybych ho zase nedonesl a další trest s ní bych nechtěl. Naposledy jsem musel umývat jeden kotlík, který zajímavě zářil. Jak já jsem se nadřel.“
„Ajaj, to byl kotlík po mě, musela jsem Hermioně, tedy profesorce Weasleyové, namíchat něco romantického, tak jsem namíchala lektcar Srdce a šíp. Sorry, Denisi!“ omluvila se kamarádovy.
„Já věděl, že takový lepidlo mohl umíchat naprostý trouba nebo ... někdo velmi schopný ,“ řekl a očkem hodil po Corině.

Aeryho posedlost noční kráskou se stala jeho návykem. Přátelé si ho kvůli tomu dobírali.
„Aery, se zamiloval.“, „Jacku, ty nejsi rozený Zmijozelec!
 Celé hodiny mohl vzpomínat na její obličej a nemohl si vybavit, komu patří. Že by to byla nějaká dívka z Havraspáru. Co třeba  ta Via, nejlepší kamarádka té hrozné holky Zapockijové, ne to ne. Kay, nejlepší kámarádka Lambethové a Zapockijové, ta taky ne. Zapockijová, jen zvuk jeho jména se mu protivil, ale ta jediná připadal v úvahu. Každé ráno když byl úplněk  se pohybovala neobratně, jako by ji bolelo celé tělo. Nevěděl, z čeho by to mohlo být, ale napadlo ho jen to noční poskakování ve Vstupní hale. Takže Zapockijová. Miluji svého nepřítele. Co by tomu řekl otec a bratr. Zděsili by se. Čistokrevný kouzelník a mudlovské šmejdka.

„Zapockijová, v listopadu začíná famfrpálový sezona. Měla by sis doplnit tým. Loni odešli Reew a Jecilová s Devlishovou. Brankář a dva střelci,“ uvědomila Corinu, co by kapitánku havraspárského famfrpálového týmu, profesorka Prýtová, ředitelka havraspárské koleje.
„Jasně, zítra máme schůzku!“ řekla Corina a vyvěsila plakát  s rozpisem tréninků. Čtvrtek, pátek, neděle, volné dny pro tréninky s týmem. Už se docela těšila ,jak to letos natřou Zmijozelu a Mrzimoru. Nebelvír nepředběhnou nikdy, i kdyby je měli uplatit zlatým prasetem.
Před učebnou přeměňování s profesorem Jinxem, kterou měli společně se Zmijozelem, bylo rušno. Zmijozelští se posmívali Havraspárským a naopak. Všichni se těšily na novou sezónu famfrpálu. Nikdo si nenechal jedinou příležitost škodit týmu protivníka.
„Zapockijová, doufám, že se ti někdo do týmu přihlásí.“ volal na Corinu Malfoy , „Po tom loňském incidentu s hořícím potloukem na tréninku bych s tebou nechtěl mít nic společného. A co ta neovladatelná košťata při zápasu s Nebelvírem?“
Corina si promýšlela kouzlo, které na nepřejícího Malfoye použije. V tom si všimla Aeryho. Měřil si jí divným pohledem, jako by ji zkoumal a ona byla malým pokusným králíčkem. Nechala to plavat.
„Stronico!“ zahřměl Corinin hlas. Malfoyovi tvář zbledla a pomalu se měnila od bílé až po rudě červenou, od modré k žluté. Malfoyovi hlava vířila všemi barvami, na které si vzpomenete. Kdyby se neobjevil profesor Jinx a nepomohl Malfoyovi, nevím, jak by to s ním dopadlo.
„Kdo mu to udělal!“ zeptal se Jinx. „No tak, kdo to byl.“
„Já, pane profesore, a nelituji toho.“ ozvala se Corina.
„Vida, Zapockijová. Měl bych vám strhnou nějaké body, ještě chvíli a zůstalo by mu to, ale myslím, že vám taky nějaké přidám. Už dlouho jsem neviděl tak dobře provedené kouzlo Colorita. Deset bodů pro Havraspár.“ Corina se na profesora usmála a vešla do třídy. Už od prvního ročníku seděla s Ryanem a Andym ve třídě úplně vzadu. Nerada poslouchala bezduché přednášky profesora Jinxe, i když byl profesor milý, ale raději hrála s chlapci Třaskavého kata, kouzelnickou hru z Kratochvilných kouzelnických kejklí Freda a George Weasleyových z Příčné ulice. Dostala tu hru od kamarádek, které věděli, že po ní touží od té doby, co nastoupila do Bradavic, ale neměla tolik peněz, aby si ji mohla koupit sama.
Po vyučování se sešla před knihovnou s Denisem a Violet. Violet přicházela z hodiny bylinkářství a Denis z přeměňování a Corina z učebny Obrany proti černé magii.
Uvnitř bylo rušno. Polední pauza znamenala pro žáky poslední šanci dokončit si úkoly a eseje na odpolední vyučování. Corina, Violet a Denis prošli kolem knihovnice, která si je změřila pohledem. Oni totiž nebyli častými návštěvníky tohoto místa a zamířili si ke stolu u velkého okna v oddělení s Lektvary.  Začali dělat esej pro profesorku Weasleyovou o vlivu měsíčního světla na některé lektvary, když přišel i zbytek party.

Další den ráno se shromáždila se zájemci o famfrpál před hřištěm. Lidí přišlo docela dost. Corině se zdálo, že někteří nejsou ani z Havraspáru.
„Prosím všechny, kteří nejsou z Havraspáru, aby odešli a to samé platí na žáky prvního ročníku!“
Ozval se nespokojené mrmlání a polovina zájemců odešla. Ještě chvíli počkala na Denise a Andyho, dlouholeté členy týmu, kteří jí měli navíc donést snídani, kterou už nestihla.
„No konečně,“ povzdychla si Corina po dlouhém čekání, „už jsem myslela, že se na mě vykašlete. Jdete pozdě!“
„No jo, pořád si na něco stěžuje,“ mumlal si Andrea a pošťuchoval se s Denisem, který byl stejně vysoký a Andyho dobře mířená rána mezi žebra ho musela bolet.
„Nechte se, ještě se mi před prvním zápasem zmrzačíte a koho bych narychlo za vás nahradila? Nejlepší havraspárští odrážeči a skončí na ošetřovně. Pojďte, ať jsme do oběda hotoví.“
Vysoký černovlasý chlapec, který omylem vyslechl rozhovor Denise, Andyho a Coriny, se podivil a musel se zeptat Coriny. „Promiň,  ty jsi Zapockijová, kapitánka týmu, tady se nevybírají odrážeči? Jsem tu nový a nevím, kdo loni odešel.“
„To nevadí. Teď vybíráme jenom střelce a brankáře. Nechceš to přesto zkusit?“
„Ale jo, proč ne. Aspoň si vyzkouším něco jiného než odrážeče.“
„Ty už jsi někdy hrál?“
„Jo, každou sobotu v létě. Kouzelnický turnaj ve famfrpálu.“
„A řekneš mi o tom víc?“ vyzvídala Corina, „a jak se vůbec jmenuješ?“
„Eddy, Eddy Higtegg.“
„Dobře Edde, můžu ti tak říkat, naskoč na koště a předveď mi, co umíš. Thepson, do brány, okamžitě!“ zavolala Corina na černého světlovlasého, hubeného mladíka s křivým nosem a velkou pusou.

Po hodině výběru si Corina udělala ze zájemců dva tábory. První dva byli skupinky střelců, druzí skupinky brankářů. Eddy Higtegg patřil mezi první skupinu střelců. Thepsna prostřílel devíti góly z deseti. Po něm byla Selena Keithová a další byl Frederick Moon. Ostatní nestáli za zmínku. Když měli poprvé obletět stadion, polovina z nich popadala z košťat a čtvrtina nastřílela méně než pět branek.
„No tak dobře bando, pětiminutová přestávka,“ oznámila Corina rozdováděným spolužákům. „Potom vám oznámím, koho jsem vybrala jako střelce!“ Po pěti minutách, kdy na hřiště dorazila Violet a Kay se svačinou, Ryan s nápadem na lotrovinu proti školníkovi Wionegatovi a další diváci z řad spáčů, oznámila Corina dva nové střelce havraspárského týmu.
„Novými střelci se stávají Eddy Higtegg a Selena Smitová. Vítejte v týmu. A teď se pustíme do výběru brankáře."

S brankáři to nebylo lepší. Někteří stěží nasedli na koště, ba ani nevěděli, kde je na koštěti násada. Další to sice věděli, ale zato neobletěli ani jednou stadion bez katastrofy. Každého takového ihned Corina vyprovodila ze stadionu.
Zbývalo už jenom deset posledních uchazečů. Corině se nejvíc zamlouval Amandil Gregorsky a Hana McCaperbottomová. Chytili deset z deseti možných vystřelených potlouků. Měli správný odchad a Camrál chytali přesbně. Nakonec si Corina vybrala Hanu McCaperbottomovou.
"Hano, vítejt v havraspárským famfrpálovém týmu. A teď vzhůru do hradu. Oběd čeká.“

„Vážení, jdu si dát na hodinu šlofíka.“ oznámila Corina po obědě Violet a Kay. „Dohlédněte na Cliffa, ať nedělá lotroviny!“
„Jasně!“
Před postelí na ni čekalo překvapení. Na nočním stolku seděla sova s prastarým znakem čistokrevných kouzelnických rodin. Držela v zobáku vzkaz a pod ní byla malá krabička.

Vílo,
toužím se dotýkat tvého těla.Viděl jsem tě, jak tančíš a maluješ v Vstupní hale o půlnoci.  Sejdi se s mnou prosím. Odpověď kdy a kde pošli po Indis, prosím.
Auta i lómë! Noc míjí!
Další dostaneš potom…

 

Čtvrtá kapitola


Šestá kapitola
Žádné komentáře