And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 8

Kubánský večírek
V sobotu se dali Denis, Kay, Corina, Ryan, Violet a Andy do práce. Jen co se nasnídali, stáli před otevřenými dveřmi zvědavý studenti nepozvaní na večírek. Krabice s girlandami a žárovičkami donesli už včera, naštěstí. Ryanova krabice s alkoholem ležela bezpečně schovaná pod nepoužívaným stolem.
„Tak, jak vám jdou přípravy?“ přišel se po obědě zeptat profesor Potter s ženou a Margaretou, zřejmě se chystali do Londýna do domu na Grimmauldově náměstí. Za zády se mu chechtali jeho zbylé děti a Weasleyovi. Naznačovali Corině, že až odejde otec, potřebují s ním mluvit.
„Zatím dobře,“ odpověděla mu Violet, „Neznáte nějaké dobré kouzlo na vylepšení?“
„Podívejte se v knihovně po knížce 1000+1 kouzel na večírek století od José Armanda.“ poradil jim Potter. „Mějte se dobře! Zítra se uvidíme!“ řekl a odešel v manželčině a Margaretině doprovodu vstříc mrazivému prosincovému dnu.
Corina hned poslala Denise a Kay do knihovny pro knížku a zavolala Potterovi.
„Tak, co jste chtěli?“
„Poděkovat za ty lístky!“ ujal se řeči Remus, „ale není jich nějak málo?“
„Proč? Tři vám nestačí?“
„No, to je tak pro mě, Siria a Jamieho. Co ostatní?“
„Jeden pozvánka je pro dva lidi, chápeš? Ještě si můžeš vzít jednoho přítele.“ vysvětlila mu Corina. Nechápavý výraz jeho tváře se měnil v úsměv.
„No jasně, chápu. Takže s nás tam může dostat šest.“
„Správně a teď už nezdržujte. Máme ještě práci. Večer se uvidíme!“
Mezitím se z knihovny vrátili Denis a Kay. V rukou nesli velkou knihu, kterou by neunesl jen jeden.
„Až zase půjdeš k Potterovi na hodinu, tak mu poděkuj. Tak kniha váží nejmíň tunu!“ stěžoval si Dennis
„Ale aspoň nám pomůže, ne?“ odpověděla mu Corina.

Večer už bylo všechno připraveno. Domácí skřítci dodali jídlo, na kterém se s nimi předen Corina domluvila. Ohnivá tequila a Dýmající vodka stáli na stole s ostatním pitím pod označením Coca-Cola a Sprite, jen zasvěcení věděli o pravém obsahu. Solené, sýrové a chilli nachos se hromadili v obrovských mísách a bylinkové, sýrové a jiné omáčky stáli hned vedle. Tortily naplněné masovými, zeleninovými a ohnivými směsmi leželi vedle sýrových tyčinek a brambůrků.
Hosté začali přicházet. Skupinky studentů se trousili do Velké síně a ti, co nebyli pozvaní, zvědavě nakukovali dovnitř nebo se tam snažili dostat. Corina se dobrovolně ujala uvítání ve dveřích. Ještě neřekla přítelkyním, že chodí s Jackem Aerym a že on přijde také na večírek. Přátelé měli ji a Aeryho za zapřísáhlé nepřátele.
„Příjemný večer … hezkou zábavu … bavte se,“ opakovala Corina už půl hodiny pořád dokola. Pořád bylo brzo na domluvenou schůzku s Jackem. Po očku sledovala svoje hodinky na zápěstí a chodbu ke zmijozelský společenské místnosti.
Konečně, už bylo skoro půl deváté a večírek se pomalu rozjížděl, když na práh Velké síně vstoupil Jack Aery oblečený v bílé, volné košili, černých kalhotách a teniskách od Mr.Jonese.
„Čekám tu jen na tebe,“ řekla mu Corina, když přišel. Sama měla na sobě krátké přiléhavé rudé šaty s velkými bílými květinami a lehký černý svetřík přehozený přes ramena. „Můžeme jít!“ vyzvala ho a společně vešli zavěšeni do Velké síně. Jak procházeli kolem jednotlivých hostů, otáčeli se za nimi. Snad ještě nikdo neviděl, aby se zmijozelský chlapec a dívka z Havraspáru nehádali a ani si jinak neubližovali. Kay na Corinu mávla, aby šla k ní. Corina se omluvila Jackovi a namířila si to ke Kay, která se bavila s Hailey z Mrzimoru.
„Co to má znamenat?“ ohradila se Kay na Corinu, „Jak jsi se mohla spřáhnout s Aerym. Vždyť jste byli nepřátelé?“
„Počkej, vysvětlím ti to. Víš jak mám takové ty stavy náměsíčnosti. Na začátku roku, když jsem odcházela od Pottera z hodiny, chytlo mě to. Nevím proč, ale to, co bylo ráno a další tři dny potom, je moje dílo. Ta vodní hladina místo podlahy, ty rostliny kolem soch a zábradlí. A tam mě nejspíš Aery viděl, viděl a zamiloval si tu odvážnou dívku vamp, kterou se stávám během úplňku. Potom se nevím jak dopátral, že jsem to byla já. Poslal mi pár dopisů a ty prstýnky, co mi někdo posílal byly od něj. Modrý, růžový, zelený, bílý a tenhle ohnivý- pět prstenů pro pět mých vlastností Roviny Tří měsíců. Nezlobíš se doufám,“ řekla Corina, když celou historii dovyprávěla Kay.
„Ale, Cor, vždyť je to Zmijozelec!“
„Ne, není. Mudrc (jak nazývaly zkráceně moudrý klobouk) ho přiřadil špatně. Má být v Havraspáru, jako my a proto se mi líbí.“
„Že ty musíš hledat potíže. Ale jo, vybrala sis dobře. Aspoň je hezkej a bohatej!“ schválila ho Corině přicházející Violet, která zřejmě slyšela jejich rozhovor , „A promiňte, že jsem poslouchala.“
„Nevadí mi to, stejně bych vám to musela někdy říct. A teď pojďte, rozjedeme to tu.“ navrhla Corina a vyprskla společně s kamarádkami smíchy.

O půlnoci, kdy byli lidé na večírku v nejlepší náladě, uskutečnila Corina s Andym svoje překvapení, speciálně připravené k Jackovým narozeninám.  Dala Andymu domluvené znamení a šla si stoupnout doprostřed parketu, kde tancovali do kubánských rytmů mladé dvojice.
Překvapení se mohlo rozjet. Jen co dohrála poslední písnička, na imaginárním stropě se zpoza mraků vyhoupl měsíc. Na Corinu působil jako skutečný. Její proměna mohla začít. V rychlém sledu se její šaty změnily na obleček ženy vamp. Dlouhé blond vlasy zčernaly, šaty se přeměnily na sexy černý korzet s černou mini sukní. Na nohou měla černé botičky na vysokém podpatku.
Andrea zavolal na Jacka, aby se podíval na parket. Jack se otočil a spatřil tam svou kočku, jak divoce tančí. Ostatní, co byly v síni, se divily a šuškali si, o tom, co viděli.
„Aery, no tak pojď,“ zavolala na něj provokativně Amy, jak si v téhle podobě nechávala říkat. Aery nečekal. Došel ke Corině a přede všemi ji políbil.
„Všechno nejlepší, brouku!“ vykřikla Amy a polibek mu vrátila.
„Co kdybychom někam šli?“ navrhl Jack Aery.
„Myslíš na to samé jako já, už je nejvyšší čas vypadnout!!“ přikývla na jeho návrh Corina.

Za  Corina, když si vzpomněla, že Cliff by jen tak do místnosti nevpadl. „Sakra, oblíkej se, někdo jde.“ Rychle se oblékli a Corina proměnila útulnou malou ložnici s velkou postelí v místnost z krbem, velkou sedačkou a velkou knihovnou. Jen co poslední polštář změnil barvu, strčila do Komnaty nejvyšší potřeby hlavu Violet.
„Tak tady jste. Hledáme vás. Corino, přiletěla DeeDee. Tady máš dopis!“
„Jo, díky.“ Řekla Corina a otevřela dopis. Rychle prohlédla těch pár řádků napsaných matčiným rukopisem a rozbrečela se. Její slzy rozmazávaly inkoust. Violet a Jack na ní hleděli.
„Co se stalo?“ zeptala se opatrně Violet.
„Na, podívej se sama,“ zavzlykala Corina a hodila po ní zmáčený dopis. Violet ho rozdělala a začala nahlas číst.

Corino,
    Jsem ráda, že jsem ti stihla říct pravdu. Nesmíš na nás zapomenout. Vždy jsme tě měli rádi jako vlastní, i když jsme byli chudí. Můžeš být hrdá na sebe a taky na nás.
Cítím, že přichází. I otec to cítí. Myslím, že nám moc času nezbývá a tak se tímto s tebou loučím. Pomsti naši rodinu a rodinu Moodyho.
                Hodně štěstí…..

                                Kathy

Dál bylo písmo nečitelné. Violet zareagovala jako první.
„Měli bychom to ukázat McGonagalové, ne?“
„Ale nejdřív bychom měli odvést Corinu do vaší společenské místnosti,“ ozval se Jack podpírající Corinu u knihovny. „Podívej se, jak vypadá.“
„Jo, máš pravdu. K McGonagalové to zvládneme sami. Tak pojď, Corino, najdeme partu. A ty, Aery, asi jsem se v tobě zmýlila.“ řekla violet a mrkla na Aeryho.
„To nic, každý se ve mně mýlí.“ Odpověděl Aery, vzal brečící Corinu do náruče a následoval Violet do havraspárské společenské místnosti.

„Slizcí slimáci,“ řekla Violet prázdné zdi v západní části hradu. Tajné dveře do společenské místnosti se otevřeli a Violet s Jackem podpírající Corinu vklouzli dovnitř. Celý Havraspár už spal. Všichni zmoženi kubánským večírkem odpočívali. Jen Kay, Denis, Ryan a Andy seděli u krbu a klábosili.
„Pojďte nám pomoct,“ zavolala na ně Violet.  Zapomněla, že Jack není z Havraspáru a prozradila mu heslo. V téhle chvíli jí to bylo jedno. Musela nějak dopravit do společenské místnosti Corinu unavenou pláčem.
„Co se stalo?“ vypravil ze sebe Ryan.
Violet vytáhla z kapsy pomačkaný a promočený dopis a položila ho na nejbližší stolek. „Tohle se stalo.“ Odpověděla a zhroutila se znavená na pohovku, zrovna když posadily Corinu do křesla. Ta se probrala a začala nanovo brečet.
Kay si vzala dopis a rychle ho přečetla. Její veselý výraz v obličeji se změnil. „Corinini rodiče. Zabili je. Chudák Corina.“
V tom si Violet na něco vzpomněla. „Jacku, musíme za McGonagalovou!“ až teď si uvědomila s kým mluví. „Naše heslo nikomu doufám neřekneš!“
„Ne, ale teď už pojď!“ a odešli ze společenské místnosti k ředitelně.

Z posledních sil došli k ředitelně. Zaklepali a vstoupili. Ředitelka seděla  v křesle u krbu a četla si knihu. Otočila se, jakmile Violet s Jackem vstoupili do místnosti.
„Paní ředitelko, stalo se něco hrozného. Tohle donesla DeeDee asi tak před půl hodinou, když jsme odcházeli z večírku!“ podala ředitelce pomuchlaný dopis se skoro nečitelným vzkazem a posadila se do nejbližšího křesla.
„Písmo je sice nečitelné, ale to, co je tam napsané, je velmi znepokojující.“ Řekla McGonagalová vážným hlasem. „Musíme informovat členy Fénixova řádu. Aery, zajděte prosím za profesorem Potterem, ať přijde i s manželkou a trojčaty. Slečno Lambethová, v nebelvírské společenské místnosti najdete Vernonovi. Pošlete je za mnou. Tajné heslo je Prasečí nožička a potom se s nimi vraťte. Budeme vás potřebovat. Teddy!“ zavolala ředitelka do prázdného tmavého rohu, odkud vyletěl obrovský výr, „zaleť do Havraspáru. U slečny Zapockijové ať zůstane pan Harrison. Ostatní se sem dostaví.“ Sova odletěla a v místnosti zůstala jen osamělá ředitelka. Ředitelé na obrazech kolem pracovny podřimovali, jen Brumbál za jejím stolem dával pozor. „Tak jste to slyšel, Brumbále. Mé myšlenky. Tohohle jsem se obávala. Další vražda kolem té holky. Opět se ozval vrah její matky. Tentokrát zabil i manžele Zapockijovi. Proč?“
„Minervo, zbytečně se přepínáte. Ale mám odpověď na vaši otázku. Ten ,vrah‘ nebo jak jste ho nazvala, závidí Corině její moc a mocnou ochranu. Mohl to být on, kdo by oplýval touto mocí. Mohl to být on, kdo by se narodil v té magické Rovině Tří měsíců. Mohl to být on, kdo by byl chráněn Zvěrokruhem.“ Odpověděl Brumbál na její otázku.
„Corina má sourozence,“ šeptla McGonagalová.
„Ano, má sourozence. Přesněji bratra. Je možné, že je on tím vaším vrahem, nevím to ale zcela přesně. Víc jsem se za svého života nedozvěděl. Dobrou noc, Minervo!“
„Ale, Albusi.. Dobrou noc!“ odpověděla mu a se zamyšlením se posadila do svého pohodlného křesla. Uslyšela zaklepání. „Vstupte!“
Do místnosti vešel Potter a jeho žena společně se svými dětmi a Jack Aery. Všichni byli narychlo oblečeni .
„Co se stalo, Minervo,“ zeptal se profesor a dlouze zívnul,
„Harry, Ginny, stalo se to, čeho jsme se deset let obávali. Manželé Zapockijovi jsou mrví.“
„Ale, jak to?“
„Pamatujete si ještě na vraždu Corinniny pravé matky? Tenkrát to v novinách dobře rozmázli. Titulky ve všech novinách hlásali ,Ministerstvo nevypátralo vraha Gáby Jacobové‘ nebo ,Hit letošního léta :Zavražděte někoho!‘. Tak vrah udeřil znovu. Nevím, jak se dozvěděl o Kathy a Martinovi, ale oba jsou mrtví. Tohle poslala Kathy Corině ještě před smrtí. Teď musíme jednat.

Kapitola sedmá

Kapitola devátá

Žádné komentáře