And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 7

Velké plány
Od schůzky s Jackem uběhl skoro měsíc. Trest se školníkem už měli taky za sebou. Museli roztřídit kartotéku se záznamy o přestupcích studentů. Dva tisíce sedm set devadesát pět záznamů a na každém museli zvýraznit jméno toho, kdo přestupek udělal a trest. Mnohokrát se mezi nimi mihlo jméno Potter, Grangerová a Weasley. Podzimní počasí se každým dnem horšilo. Každý den mrzlo a studenti museli nosit do učebny lektvarů rukavice. Vánoce se kvapem blížily a k sněhu už nebylo také daleko. Hladina jezera byla už skoro zamrzlá. Corina občas vidívala jezerní lidi, jak zpívají své písně u Brumbálovy velké bíle hrobky. ečivými hlasy pěli písně svým jezerním jazykem, který byl nesnesitelný na suchu, ale příjemný pod vodou.
Před učebnou lektvarů ve sklepení bylo rušno. Kotlíky cinkali o sebe, zkumavky s přísadami chrastily v aktovkách. Hlasy studentů Havraspáru se překřikovali. V davu stála i Corina s Kay, Violet, Denisem a Ryanem a Andym. Živě diskutovali o prvním zápasu mezi Mrzimorem a Zmijozelem. Zmijozel porazil Mrzimor 260 : 200.
„To nemohli vyhrát. Vždyť Mrzimor byl lepší.“ prohodil Andy.
„Ne, nemohli,“ přidala svůj názor Kay, zarytý fanoušek famfrpálu, „stejně podváděli, to viděl každý!“
„Jasně, každý. Ale vysvětluj to Thorethovi. Ten přes ty jeho brýle snad ani nevidí a to vyučuje let na koštěti  a soudcuje famfrpál!“ rýpnul si do Thorethy Denis O’Neil.
Corina se do debaty nezapojovala. Byla už myslí na vánočních prázdninách s rodiči v Alpách a sjížděla černou sjezdovku na svých lyžích a testovala nový snowboard, který dostane k Vánocům. V tom dostala nápad a oznámila ho debatujícím kamarádům.
„Co byste řekli večírku, před prázdninami?“
První se ozvala Violet, která milovala večírky a party všeho druhu, i když normálně působila klidným dojmem. „To by bylo suprový. A v jakým stylu?“
Corina se zamyslela. Vlastně ani ještě nevěděla. Plácla to, co ji napadlo jako první. „Co třeba ve stylu Kuby? V zimě by se to hodilo a kouzlit už umíme taky.“
„Jo, dobrý nápad,“ řekla Kay, mírně zaskočená Corininým nápadem. „Kuba, mohli bychom využít to nové přeměňovaní kouzlo. Zaskočilo by se do kuchyně, jestli by nám neudělali něco na jídlo ve stejném stylu a ještě by to chtělo Ohnivou tequilu a party může začít!“
„Jo! Ohnivá tequila. Ryane, nebude problém tequilu sehnat?“
„Ne, napíšu sestřenici, která pracuje u Weasleyů v krámku v Příčná. Tam není problém cokoliv sehnat. A ještě ti to pošlou v láhvi, na která je třeba napsáno „Jitrocelový sirup“. Wionegata stejně nic nepozná. Už jsem takhle propašoval tu Dýmající vodku loni na vánoční havraspárským večírek.“
„To jsi byl ty? Já myslela, že to nějaký sedmák!“ podivila se Violet a objala ho, „dala by se sehnat ještě?“
„No, já nevím. Pokusím se! A půjdeš potom se mnou na rande?“
„Ale jo, když jinak nedáš!“ a vlepila mu pusu na tvář.
Jen co to udělala, zazvonilo a profesorka Weasleyová stála mezi dveřmi do třídy a zvala je dál. V učebně hrála příjemná kubánská hudba a před katedrou tancovali dva tanečníci. Všichni byli překvapeni, ale Weasleyová řekla, „To, co vidíte vepředu, je dokonalý klam. Nachytala jsem vás všechny, i když, Corino, pojď sem,“ zavolala na Corinu a kývla na ni hlavou. „Můžeš mi pomoct s ukázkou?“ Corina přikývla a profesorka pokračovala, „napij se tohoto lektvaru,“ podala jí lahvičku s žlutým hustým nápojem, „a chvíli počkej. Účinek,“ už zase mluvila ke třídě, „by se měl dostavit do,“ podívala se na hodinky, „pěti minut.“ S Corinou se začal točit celý svět. Napřed se jí zdálo, že ji někdo lechtá, potom jako by po ni skákal tří tunový slon a nakonec necítila nic. Podívala se na Kay a divila se jejímu výrazu. Vždyť to nemohla cítit myslela si Corina a raději se podívala na Denise, ten však byl překvapenější než Kay. Corina nevěděla, co se děje. Nechápala výraz přítelkynině tváře a chtěla se zeptat, na co tolik zírají. Když se otočila na profesorku, zjistila, že před ní postavil zrcadlo. Zrcadlo to však nebylo, ale byla to dokonalá kopie Coriny a právě se dala do tance s kubánskými tanečníky. Ve svém černém oblečku ženy vamp tančila do rytmu rumby koulí a kytary, které udávali tempo pohybů.
„Dvojný lektvar,“ pokračovala profesorka Weasleyová, „působí jednu hodinu od požití. Dostatečná doba na jakékoliv zmizení. Tak a teď si takový lektvar připravíte vy sami. Na tabuli,“ mávla hůlkou směrem, k tabuli, „jsou pokyny. Pusťte se do práce.“
Třída byla na konci hodiny plná nažloutlého výparu z vařících se lektvarů. Pro Corinu byla připravit takový lektvar hračka. Minulou hodinu lektvarů připravila sama slabý odvar z ropušníku, který zparalyzuje cokoliv na dvě hodiny.  Se svou učebnicí Prince dvojí krve, kde byl každý lektvar s nějakou poznámkou nebo změnou, dokázala namíchat jakýkoliv lektvar a odvar během chvíle a správně.

„Kdy bude ten večírek?“ zeptala s Violet Coriny, „dvacátého třetího odjíždím domů a nerada bych o něj přišla!“
„Co třeba dvacátého druhého, to je sobota?“ navrhl Andy.
„Jo, dvaadvacátého, super. Měli bychom začít s plakáty, ať to do příštího týdne stihneme!!“ oznámil Denis.
„Cože, už příští týden? Já ještě nemám dárky!“ začali bědovat Kay a Corina, „ a taky by se měl někdo zeptat McGonagalové, jestli by to nemohlo být ve Velké síni, co vy na to?“
„Páni, ve Velké síni. To bude mejdan tisíciletí, a potom ještě Novoroční školní ples a Valentýnský večírek!“ informoval o akcích Andy své kamarády.
„Co, valentýnský večírek?“ zhrozila se Corina. Přátelé ještě nevěděli o Jackovi  a byla by nerada, kdyby se o tom dozvěděli. Ostatní ho nechápali, do Zmijozelu se dostal omylem, ale ohromně do něj zapadl. Corina ho dřív nenáviděla a byl pro ni nepřítelem číslo 1, ale všechno se to letos změnilo. Vůbec celý rok je nějaký podivný. Dozvím se o mých schopnostech, matce, skutečné rodině a zamiluji se do Aeryho. Ještě abych nějakým zázrakem chytla vraha matky, to by bylo něco. vedla si svůj soukromý rozhovor Corina a aby to nevypadalo hloupě, že se ozvala na otázku, něco plácla, „Ještě nemám šaty! A co si oblečeme na náš večírek?“
„Viděli jste Hříšněj tanec?“ navrhla Kay.
„Jo, myslíš to s Patrikem Svejzím?“ ozvala se Corina.
„Ne, ten, ne. Myslím tím dvojku, tu s Diegem Lunou?“
„Myslím, že jo. To s tou taneční soutěží na Vánoce?“ vložila se do rozhovoru Violet.
„Jo! Tak asi tak nějak. Co tomu říkáš?“
„Kam ty na ty nápady chodíš, Kay,“ odpověděla jí na otázku Violet a hodila po ní polštář. Ten se však od ní odrazil a přeletěl celou společenskou místnost a trefil prefekta Havraspáru. Violet vyskočila a než něco prefekt stačil říct, omlouvala se mu. Parta se smála, už dlouho nic tak komického neviděla. A bylo se čemu smát. Vidět Violet, která pádí k prefektovy a ještě v běhu se mu omlouvala, v ten moment upoutalo veškerou pozornost všech havraspárských.

Přípravy na večírek byly v plném proudu, i když bylo teprve pondělí. Zatím o něm věděli jen studenti Havraspáru a pár studentů z Nebelvíru a z Mrzimoru, ale všechno probíhalo v naprostém utajení. Plakáty byly začarovány tak, aby je přečetl je student Bradavic starší než šestý ročník a ne učitel. Krabice plné žároviček, girland a ostatní výzdoby ležely zatím pod postelemi v dívčích ložnicích a Dýmající vodka s Ohnivou tequilou měli přijít až v pátek.  Corina s Ryanem sestavili dlouhý seznam pozvaných a postupně jim rozdávali pozvánky. Každý si mohl pozvat ještě jednoho. Celkem počítali s padesáti lidmi. Kamenem úrazu však bylo vypůjčení Velké síně. Nikdo neměl odvahu zajít do ředitelny za McGonagalovou a poprosit ji.

Poslední hodina před obědem se táhla jako šnek. Navíc mít přeměňování s profesorem Jinxem, je strašná nuda. Není se čemu divit, že Corina v krátkých intervalech usínala. Kdyby nebylo Denise, který seděl vedle ní, rozléhalo by se učebnou chrápání. Zrovna probírali taková neužitečná kouzla. Například : jak se proměnit v čajový servis snadno a rychle nebo postavce si cokoliv snadno a rychle. Uspávací hlas profesora neutichal. Monotónnímu zvuku podlehla skoro celá třída.
„… rychlým kouzlem Alberto přeměníte tento ořech v čajový servis. Použijete kouzelnické mávnutí 3 a počkejte na další pokyny. Jasné? Tak do to…“ učitelovo vykládání přerušilo zaklepání na dveře.
„Pane učiteli,“ vpadl do vyučování nějaký druhák. Profesor Jinx se otočil od tabule a podíval se na něj.
„Co potřebuješ, Aarone?“
„Nesu vám vzkaz od paní ředitelky. Prý to spěchá! Nashledanou!“ a vyletěl ze třídy.
Profesor si přečetl dopis a podíval se po třídě. Pohledem se zastavil u Coriny a vyvolal ji. „Zapockijová, máš se dostavit před obědem do ředitelny. Sama. A teď budeme pokračovat. Kdo mi řekne, jakým kouzlem přeměním ořechovou skořápku na čajový servis? …“
Na konci hodiny stál na každé lavici zbrusu nový čajový servis s čínskými motivy a na konto havraspárské koleje přibylo 15 bodů.
„Nevíš, co po tobě McGonagalová chce?“ ptala se Coriny Violet.
„Ne, nemám potuchy. Musím už běžet! Zatím ahoj!“ řekla corina a odpojila se z hloučku studentů a zamířila k ředitelně. Jen co došla k obrovskému černému chrliči, který střežil dveře ředitelny, chrlič se otevřel a pustil Corinu dál. Vyběhla po schodech a zaklepala na dveře. Už párkrát v ředitelně byla a nebylo to příjemné. Dřívější návštěvy byli kvůli častým soubojům s Aerym a Malfoyem.
„Pojďte dál, Zapockijová!“ ozvalo se z ředitelny.
„Dobrý den,“ pozdravila Corina, „chtěla jste se mnou mluvit?“
„Ano, chtěla. Posaď se prosím.“ pobídla ředitelka Corinu. „Slyšela jsem, že budete pořádat večírek?  Nepotřebujete nějakou učebnu?“
Sakra, jak se o tom mohla dozvědět pomyslela si Corina. „Ano. Chtěla jsem přijít dřív, ale neměla jsem odvahu. Učebna by nebyla špatná, ale my bychom potřebovali asi Velkou síň. Ta se nám zdála dostatečně velká!“
„Kolik tam budete mít lidí? podivila se McGonagalová.
„Nevím, asi sto! Ale není to ještě jisté.“
„No, na to by vám žádná učebna nestačila. Tuším, že zmijozelští na vašem seznamu nejsou! konstatovala ředitelka.
„Ne, nejsou. Až na Jacka,“ pípla Corina, „ale o tom nikdo neví.“
„Pan Aery… no nic. Velkou síň vám půjčím. Ale vy mi ručíte za to, že ráno to tam bude vzorně uklizeno, jasné!“
„Ano, paní ředitelko.“ poděkovala Corina a odešla na oběd.

Jen co se posadila ke stolu ke kamarádům, pověděla jim to, co dělala v ředitelně.
„Máme Velkou síň, sice nevím jak se o tom Mcgonagalová dozvěděla, ale máme půjčenou Velkou síň,“ sdělovala s úsměvem svým kamarádům.
„Jak si ji přesvědčila?“ vyzvídala Kay.
„Já nic, já tam přišla a ona na mě začala chrlit něco o našem večírku a jestli nebudeme potřebovat nějakou učebnu. No a jak jsem ji sdělila počet hostů, hned mi nabídla Velkou síň.“
„Měli bychom začít připravovat. Vždyť už je pátek!“ navrhl Denis.
„No jo, ale kdy? Musíme počítat s tím, že ostatní studenti musí jít v sobotu na oběd, snídani a večeři.“ zeptal se Ryan.
„Musím se ještě zeptat Mcgonagalové, jestli by se to nemohlo protentokrát podávat ve společenských místnostech.“ řekla Corina a pokračovala „Ryane? Už přišla ta objednávka z Příčné?“
„Jo, dneska ráno mi to sova donesla do ložnice! Mám to schované ve školním kufru.“
„To je super! Takže zítra se sejdeme u snídaně. Musím k Potterovi a dnes už mě nečekejte. Dobrou!“ ukončila rozhovor Corina. Stejně tušila, že ostatní budou pokračovat ještě dlouho ve společenské místnosti a najde je u krbu až přijde z lekce.
Před jídelnou počkala na Remuse Pottera, který ještě večeřel a připojila se sním do skupiny rudovlasých dětí živě diskutujících o změně zákonu o mladistvém kouzlení.
„Je to blbost. Zvýšit hranici plnoletosti až na 18 let. Měli to snížit a oni udělají pravý opak. Já se z nich zblázním!“ zaslechla Corina kousek  Lisiina proslovu.
„O čem se bavíte?“ zeptala se Toma.
„Ale, o politice a o tom novém zákoně mladistvého kouzlení. Slyšela jsi o něm?“
„Ne, zatím ne. Co je to vůbec za hloupost?“
„Vysvětlím ti to,“ nabídl se James Potter, který se připojil ke skupince u učebny přeměňování, „Dnes máš hranici plnoletosti na 17 letech. No, a potom bys byl plnoletý až od 18. Takže bys musel chodit další rok do školy.“
„Do školy? Další rok? a víte to přesně?“
„Nevím, zaslechly jsme kousek rozhovoru mezi McGonagalovou, tátou a ministrem, když jsme byli v Prasinkách s mamkou nakupovat školní potřeby. Bavili se U Tří košťat.“ vložila e do rozhovoru zatím mlčící Gabriela.
 „Corino, prý pořádáte před Vánocemi nějaký večírek?“ zeptal se Coriny Sirius, „čím to, že jsme nedostali žádnou pozvánku?“  dořekl a vyprskl smíchy. S ním se zasmála celá skupina.
„Nejsi nějaký drzý, Pottere? A nějaký mladý?“
„Ale, ty víš, jak jsem to myslel.“ pokoušel si Corinu udobřit Sirius.
„Já vím a klidně přijďte. Zítra vám donesu pozvánky, bez nich by vás dveře nepustili!“
„A bude to teda ve Velké síni?“ pípl nesměle Tom Weasley.
„Vy mrňata, jak to víte?“ vypískla Corina.
„To táta a mamka, mluvili o tom doma.“ odpověděl James.

 

Šestá kapitola

 

Osmá kapitola

Poslední komentáře
01.01.2008 19:02:02: no tak dobré, ale mohlo by to být aji lepší...jinak pochvala za to, kolik toho přibylo...udělám ti u...