And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 2

Malý výlet
„A heleme se, Zapockijová,“ pitvořil svůj hlas Jack Aery, zmijozelský mladík s protivnou povahou, „Nezapomněla jsi, že se dneska jde do školy? Nebo takhle vypadáš pořád?“ Za zády se svými kumpány se neměli ze dveří kupé.
„Dej si odchod Aery,“ odpověděla klidně Corina, sice jí vadilo, že jí pořád hází klacky pod nohy kvůli vzhledu, ale kdyby věděli…, „a proč nenecháš nikdy mluvit tvé přátele? Nebo snad neumějí mluvit? A tvůj kamarádíček, Lucien, je mimochodem pěknej srab. Minule jsem vytáhla svou hůlku a už utíkal,“ zasmála se Corina.
Leon Malfoy, stojící vedle Aeryho, se  podíval na své dvojče, bratra Luciena, ukázal mu posměšné gesto. Chtěl mu nejspíš něco říct ale Aery byl rychlejší. Vytáhl si svou hůlku. A pobídl Corinu.
„No tak, Zapockijová, co si dát takhle malý kouzelnický souboj, jen ty a já, co ty na to?“
„Fajn, už se těším, jak odsud budeš utíkat!“ řekla Corina a použila na Aeryho neverbální zaklínadlo.
„Nezmůžeš se na nic lepšího, Zapockijová? Tohle je dost ubohý!“ křičel Aery a snažil se vyprostit ze sevření Drtící pěsti.
Corina se ze všech sil soustředila na své schopnosti Roviny Tří měsíců a poslala na Aeryho Ohnivý vodotrysk. Podpálila mu zřejmě nový hábit a voda, kterou držel oheň uvnitř kouzla mu natekla do bot. Aery se však nedal zahanbit. Metal po Corině silná kouzla, jenže Corina byla chráněna starým kouzlem Dcer Zvěrokruhu, který na ni seslala matka s její sestrou, když bylo Corině pět.
„Čím jsi sakra chráněná, Zapockijová,“ zuřil Aery.
Corina se jen usmála, „A čím ty, suchare. Zdá se, že tvůj štít už dlouho nevydrží,“ a na důkaz toho  poštvala na Aeryho štít svoji šálu. Když na ni Aery chtěl vyslat další kouzlo, dveře kupé se otevřeli a stál tam vysoký, černovlasý muž, kterého ještě předtím nikdo neviděl.
„Tak dost, děcka! Nevíte, že mimo školu kouzlit nesmíte? Do které koleje patříte. Co třeba ty,“ ukázal na Jacka Aeryho. „Neříkej mi to, vy jste zmijozelští a ty jsi Aery, že,“ otočil se ještě na Leona, „a ty Malfoy. Znal jsem vaše otce dokud studovali v Bradavicích. Teď jsou mým přičiněním v Azkabanu. Víte to, nebo ne? A vy jste kdo, slečno? Vaše matka nestudovala v Bradavicích, ani tvůj otec, že ne?“
„Corina Zapockijová, pane. Ne. Moje  matkaa můj otec studovali v Krásnohůlkách..“ odpověděla Corina
„Aery, tebe čeká školní trest, budeš se u mě hlásit zítra o první přestávce. A ty,“ ukázal nový profesor na Corinu, „ty běž za mou ženou do profesorského kupé. Řekni, že tě posílám. To aby jste si pamatovali, že profesor Potter není žádná měkota!“ zavolal profesor a odešel směrem k jídelnímu vozu.

„Ahoj, ty budeš nejspíš Corina, co? Ta mladá dívka co si dala s Aerym kouzelnický souboj…“ uvítala v profesorském kupé Corinu rudovlasá žena s devítiletou holčičkou vedle sebe. „Posaď se prosím, ještě musíme počkat na Hermionu, teda profesorku Weasleyovou.“
Ani ne za pět minut se dveře kupé znovu otevřely a dovnitř vešla vysoká žena s dlouhými kudrnatými vlasy. Něco řekla paní Potterové a pozdravila se s Corinou.
„Zapockijová, řekla bych. No tak se na to podívejme. Dcera třetí dcery, narozena v Rovině Tří měsíců, mataformág a ještě chráněna kouzlem Sester Zvěrokruhu, hádám zřejmě správně,“ podle výrazu Corinina obličeje si utvrdila svou domněnku.
„Jak ….“ zeptala se Corina ženy.
„Oslovuj mě prosím profesorko nebo Hermiono, prosím. Navíc nejsi jediná. Já jsem se taky narodila 19.září. Jsem sestra Panna. A tvá matka byla sestra Ryba a tvá teta sestra  je Váha. Metaformág, nevím proč, ale tak nějak jsem to vytušila. Zkoumám totiž vztahy mezi zvěromágy a metaformágy. A ještě její,“ ukázala při tom na rudovlasou ženu, „ babička je také třetí dcera třetí dcery.“
„Já jsem Ginny a tohle je Margareta. Pojď, musíme si pospíšit. Něco musíme vyřídit a ty nám budeš s Margaretou pomocná. Máš s sebou hůlku? Ne? Běž si pro ni a nikomu nic neříkej!“

„Co ti chtěla?“ vyzvídali hned přátelé Corinu. Ta, ještě udýchaná z běhu vagonem vychrlila rychle za sebou několik slov.
„Nesmím… nic… nikomu… říct. Zatím… se… mějte,“ rozloučila se s kamarády a vrátila se zpátky do profesorského kupé. Ve všech kupé, kolem kterých proběhla, si jí zřejmě nikdo nevšiml a ti co ano si mysleli, že je šálí zrak.

„Tak jsem zpátky.“ oznámila corina Ginny a Hermioně.
„Umíš se už sama přemístit?“ zeptala se profesorka Weasleyová.
„Ne, až letos se to budeme učit.“
„Aha, tak ti s tím pomůžu. Ginny, přemísti Margaretu!“
„Proč jde s námi devítiletá holka?“ ptala se Corina profesorky.
„Je neobyčejně schopná. Nikdo ti neřekl, co se stalo jejímu otci, když byl malý? Část jeho schopností zdědila právě Margareta a její sestra Gabriela. Trojčata, která chodí do druhého ročníku, zdědila něco po svých mrtvých jmenovcích. Zvěromágství. Tak už pojď, ať dlouho nečekají.“ vyzvala Corinu a přemístila obě z vlaku na náměstí malé anglické vesničky.

Všude byl klid. Jen vítr se opíral do střech domů a meluzína skučela v komínech. Corina si všímala okolí vesnice. Temný lesík, velké hluboké jezero, malé zahrádky zarostlé pozdními bylinkami před a velké zahrady se sady za domy. Pár domů bylo zbořených, V troskách se už stihlo usadit, jak Corina tipovala, pár bubáků. Tráva s nastávajícím podzimem začalo žloutnou. Stromy své listy zbarvily do různě barevných odstínů. Corina cítila v této vesnici smutek. Možná to dělalo to po bouřce zatažené nebe, nebo ty děsivě pokroucené rostliny ovíjející trosky.
„Corino, nemůžeme tu čekat věčně, jdeme!“
„Kam?“
„Za jedním mocným kouzelníkem, který k naší smůle umírá.“
„Proč?“
„Stáří, nemoc a staré, prastaré rodinné kouzlo.“ Hermiona si povzdychla. Corina na ní poznala, že ji to zarmoutilo. Už dál se s žádnou z žen nebavila. Občas jen přikývla na jejich dotazy. Pomalu se blížili k honosnému domu na kraji vesnice. Dům byl ze všech čtyř stran obehnán vysokým živým, magicky zabezpečeným plotem.
„Tak, jsme tady,“ řekla paní Potterová a čtyřikrát se lehce dotkla hůlkou kliky u dveří. Ta se jen potichu zachichotala a dveře se otevřeli. „No, pojďte rychle, nemáme už moc času.“
Vnitřek domu byl útulný. Vysoké stěny zakrývaly obrazy slavných malířů. Napřed se Corině zdál dům prázdný, ale jak vstoupila, překvapil ji ten ruch. Lékokouzelníci od Svatého Munga pili v kuchyni čaj. Ministr Brousek se svým náměstkem Weasleym seděli u krbu a bavili se. Ohlédli se jen tehdy, když někdo vstoupil do místnosti. Zdálo se, že tu jsou i jiní lidé. Nějaký spolek. Lékokouzelníci přišli z kuchyně.
Jako první si vzal slovo ministr, „Vážení, vítám vás. děkuji lékokouzelníkům Svatého Munga za jejich ochotu. Děkuji za pomoc také členům Fénixova řádu,“ a ukázal na lidi v pláštích ohnivé barvy. Corina postřehla, že profesorka Weasleyová a paní Potterová měli na sobě samé pláště. Malou  Margaretu nikde neviděla. „Rád bych teď předal slovo vůdci Fénixova řádu, ale ten, jak vidím, tu dnes není.“ Ministr postřehl Hermionino hlášení a zeptal se jí, co chce.
„Pane Brousku, dnes jsem vůdcem Řádu já. Pan Potter mi dal svolení. Svědky toho byli můj manžel Ronald,“ ukázala na vysokého rudovlasého muže v rohu, „ paní Potterová, slečna Láskorádová,“ ukázala na vysokou, hubenou blondýnu uprostřed davu.
„Děkuji paní Weasleyová, můžete mluvit.“
„Protože Alastor Moody umírá, jsme tu proto, abychom mu vyplnili poslední přání. Před nedávnem jsme zjistili, že Alastor chce své dědictví zanechat dívce. Ta dívka musela ale splňovat jeho podmínky. Dámy a pánové, hledání bylo úspěšné. Dovolte, abych vám představila Corinu Zapockijovou, narozenou v Rovině Tří měsíců, třetí dceru třetí dcery, chráněnkou Sester zvěrokruhu a metaformága.“ a ukázala na Corinu stojící mezi dveřmi.
Corina cítila pohledy všech lidí v místnosti. Nevěděla, jestli má něco říct nebo jen kývnou hlavou na pozdrav. Za chvíli se ale kouzelníci otočili a nevěnovali jí pozornost. Za půl hodiny profesorka Weasleyová přestala mluvit. Kouzelníci se vydali ke dveřím a potom po schodech do druhého patra, kde měl ložnici Moody.  Byla to malá, ale útulná místnost s velkou knihovnou plnou nejrůznějších knih, starým proutěným houpacím křeslem a velkou postelí .U Moodyho postele seděla malá Margareta a povídala si sním. Corina zachytila jen konec jejich rozhovoru.
„Dědečku, až budeš s Brumbálem a opravdový dědou Pottrem a babičkou, pozdravuj je. Pozdravuj i Siriuse.“
„Neboj se děvenko, budu pozdravovat každého.


 


První kapitola

Třetí kapitola
Žádné komentáře