And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 17

Nečekaný vývoj
"Panebože, proboha, to nemůže být pravda,"volala z koupelny Corina na Violet.
"Neřvi, probudíš Zoe," uklidňovala ji kojící Violet."Co se vlastně stalo?"
"Tomu nebudeš věřit. Já tomu vlastně taky nevěřím."
"Nenapínej mě, co se stalo?"
"Já ... jsem ... těhotná."
"Tak to je fakt jedno velké PROBOHA! Víš aspoň s kým?"
"Nedělej ze mě idiota, Violet. Jasně že vím, čí to je. Myslíš, že jsem nějaká laciná *****?"
"Ne, tak jsem to nemyslela."
"Jack bude jančit." mumlala si pro sebe Corina.
"Jack? Jack Aery? To sis nemohla vybrat někoho lepšího?" položila spící Naomi do postýlky za Zoe a pokračovala, "Jack Aery je odporný kariérista. Nebude mít z toho velkou radost. Měla bys mu to sdělit nějak opatrně."
"Večeře? Kino?" napadlo Corinu.
"Ne, něco míň nápadného. Co ho třeba pozvat sem? Večer jdeme s Ryanem k Dennisovi a Hanně a děti bereme s sebou."
"Já už něco vymyslím," oznámila jí Corina a přemístila se pryč.

Měla vědět, že za tou ranní nevolností a obrovskou chutí na jídlo něco bude. Měla si zajít k Mungovi. Seděla v parku na lavičce a přemýšlela, jak to Jackovi říct. Jak mu jen říct, že z jediného jejich románku čeká dítě? Nic ji nenapadalo. Zavřela oči a meditovala. Za chvíli se ocitla v Mala-il-lan.
"Ráda tě vidím, dítě," pozdravila ji Věštkyně.
"I já vás, Věštkyně."
"Vím, co tě trápí. A poradím ti. Nech tomu volný spád. Ten tvůj přítel bude mít radost, ale dej si pozor, bude to výjimečné dítě. Víc ti ale nemůžu prozradit."
"Ale, Věštkyně...."vykřikla Corina. Avšak stará Vědma už tam dávno nebyla.
Otevřela oči. Před ní stál Jack Aery. Vracel se z práce.
"Ahoj, miláčku," pozdravil ji a políbil ji na čelo. "Proč se tak mračíš?"
"Musím...," nevěděla, jak mu to říct, "... musím ti něco říct, ale posaď se."
Posadil se vedle ní. "Tak povídej."
"Tohle se ti nebude líbit. Možná ti to zkazí život."
"Nenapínej mě, brouku,"
"Já ... jsem ... těhotná a malé miminko je tvoje."
"To si děláš srandu, ne..."
"Já věděla, že budeš nadávat."
"...Já budu táta. Zlatíčko," políbil ji, "jak bych se mohl zlobit. Jsem ... jsem velice šťastný. Pojď se mnou, musíme nachystat oslavu."
Nemohla tomu uvěřit. Ani nedoufala, že by to Jack mohl přijmout takhle. Nahla se k němu a polibky mu vrátila. Jack jí položil ruku na bříško.
"Tak, to bude malý Sawyer Aery."
Corina se usmála. "A co když to bude holčička?"
"Ne, nebude. To si piš!" Políbil ji. "Někoho na večer pozvi?"
"Kam? A proč?!"
"Neptej se, prostě někoho pozvi. Ke mně do bytu!" A přemístil se pryč.
Corina si povzdychla, vstala z lavičky a zamířila do Příčné ulice.

V letním slunečném dnu mělo víc lidí nápad, že si zajdou nakoupit do Příčné, proto se tu zřejmě nedalo ani pohnout. Corina si prodírala cestu ke Krucánkům a kaňourům, aby si koupila novou kouzelnickou příručku, kterou potřebovala do práce. Před pár týdny nastoupila na ministerstvo kouzel. Pracovala v odboru pro styk s mudly. Denně zpracovávala lejstra se svatbami kouzelníků a mudlů. Denně vysvětlovala rodičům mladých kouzelníků, jak fungují Bradavice a proč zrovna jejich dítě bude Bradavice navštěvovat. Pomalu seznamovala mudly s faktem, že existuje i nějaký kouzelnický svět.
Příručku neměli, tak zamířila do obchodu s módou. Potřebovala si koupit nový společenský hábit, i když ty, co si šila v Bradavicích by snad ještě oblékla. Za výlohou měli krásné modré šaty, ale když Corina z obchodu vycházela, nesla si v krabici složené tmavě fialové šaty pod kolena ze saténu. Jackovi koupila stejně barevnou kravatu a přemístila se do Ryanova domu.

V kuchyni zastihla Violet, jak připravuje odpolední svačinku pro Sebiho.
"Tak, jak to dopadlo?" zeptala se jí Violet.
"Co?"
"Jak přijal Aery, že bude tátou?"
"Kdo bude tátou?" zeptal se Ryan, když vstoupil do kuchyně
"Nikdo," odbyla ho Violet, "Nemáš snad hlídat Naomi a Zoe?"
"Ale," mávl rukou Ryan, "Ty dvě se dívají na nějakou mudlovskou pohádku."
"Cože?" zeptala se ho nevěřícně Violet. "A ještě mi řekni, že je s nimi Sebi a já se můžu jít zahrabat."
"No," přiznal Ryan.
"A běž," nakázala mu velitelsky Violet, "Dítka se ti sama nepohlídají a víš co? Nechceš je vzít do parku? Ahoj, Ryane!" vyhodila ho slušně z kuchyně Violet. "Tak se musí na chlapy."
"Jsi úžasná." Pochválila ji Corina, "Jak to děláš?"
"Co? A teď pokračuj, kdyby sem Ryan nevpadl, řekla bys mi, co na to Jack říkal?" ptala se Coriny zvědavě Violet.
"Líbal mě, smál se, ale co je hlavní, na mimino se strašně těší."
"A nic víc?"
"Jo a potom mi ještě řekl, že mám pozvat přátele k němu do bytu. Nevím proč, tek se mě neptej."
"Tak mi přijdeme. Na sto procent."
"Ale vždyť jdete k Dennisovi?"
"A Dennis přijde taky," začala organizovat Violet, "a děti vezmeme taky, ať si tatínek užije." řekla Violet a spiklenecky na Corinu mrkla.
 "Jsi úžasná kamarádka. Pozvi všechny. Úplně všechny!"

Až pozdě odpoledne se Corina přemístila před Jackův dům. Měla na sobě tmavě fialové koktejlky, černé lodičky a v ruce držela černé psaníčko. Trochu zapracovala na svém vzhledu. Neměla už světlé vlasy jako dřív, ale změnila se v tu ženu vamp, kterou byla v Mala-il-lan.
Jack už na ni čekal a přišel jí otevřít dveře, i když ani nezvonila ani neklepala.
Prohrábl si prsty své světlé vlasy.
"Ahoj," řekl a políbil ji. "Vypadáš nádherně!"
"Ahoj, krasavče," začala ho dráždit Corina.
Jack měl na sobě vínovou košili, kterou měl zatím ještě rozepnutou, a tmavé kalhoty.
"Nová košile?" zeptala se ho.
Přitakal.
"Promiň, že tohle musím udělat, ale je to fakt nutné." Ze skříně v předsíni vytáhl bílý šátek a zavázal jím Corininy oči.
"Jasně. Dělej co musíš." Tápala, i když se v Jackově bytě dobře vyznala.
"Počkej, pomůžu ti nebo si ještě ublížíš."
Zasmála se. Jack ji posadil do jejího oblíbeného křesla a někam odešel. Corina poslouchala. Slyšela pouze šoupání nějaké bedny a otevírání dveří v koupelně a kuchyni. Zavřela oči a zaposlouchala se do toho ticha, které naplňovalo pokoj. Usnula. Ocitla se opět v zemi Mala-il-lan. Byla v domě, který dříve obývala s ostatními živly. Viděla Monsaw, jak se obléká, a Traygse, jak rozdělává oheň v krbu. Promluvila na ně.
"Tak jsem zpátky."
Nevšímali si jí.
"Monsaw, Traygsi!" zavolala na ně.
Otočili se, ale nevěděli, kdo na ně volá.
"Nedělejte, že mě neslyšíte. No tak, budu se zlobit."
Monsaw vkročila do kuchyně. Zastavila se kousek od Coriny. "Měla jsem dojem, že na mě volá Era, ale byla to jen asi slyšina." řekla Traygsovi.
"Mě taky, ale slyšina to být nemohla. Víš, že mě se něco takového nestává. Ona tu někde bude, cítím, ..."
Víc Corina slyšet nemohla. Ze spánku ji vytrhla ohlušující rána. Byla zase zpátky v Jackově bytě.
"Jacku!" volala na něj.
Neozýval se.
"Jacku!" zkusila to po druhé.
"Volala jsi, princezno?" ozval se z kouopelny Jack.
"Co se  stalo?"
"Kdy?"
"Teď. Ta rána."
"Já nevím, co myslíš. Sprchoval jsem se."
"Rozvaž mi ten šátek, prosím. Cítím strach."
"Ne, nemůžu. Víš, Violet je v kuchyni a já se nerad ukazuju nahatej."
"Violet, Violet!" zavolala Corina na svou kamarádku.
Nic. Ticho.
"Já ti říkala, že se něco stalo. Neozývá se." zavolala na Jacka.
"Tak já se teda pro klid tvé duše podívám." odpověděl jí. Slyšela, jak zapíná zip na svých kalhotách a obléká si ne košili, ale tričko. Vyšel z koupelny. Prošel místností, kde seděla Corina a zamířil do kuchyně. Vyjekl.
"Corino, sundej si ten šátek. Violet ....."
Nečekala. Sundala si šátek. Zamžourala a šla do kuchyně za Jackem.
"Panebože!" vykřikla, když uviděla, co se stalo. Violet ležela v kuchyni na zemi. Kolem ní velká kaluž krve a lístek. "Musíš k Mungovi. Já se přemístím hned za tebou."
"Jasně. Kde je Sebi?"
"On tu byl taky?"
Přikývl.
"Tak potom zaskoč k Potterovým. Potter musí udělat něco sám. A potom běž dát vědět Ryanovi. Musí pohlídat dvojčata, dokud nebude Violet v pořádku. Tak běž!"
Musela se uklidnit. Zhluboka se nadechla. Podložila Violet hlavu a pokusila se zastavit její krvácení. Vzpomněla si na lístek. Zvedla ho z podlahy. Byl sice od krve, ale slova na něm se dala lehce přečíst.

        Vidíš, jak je lehké, abych tě našel? A co ostatní tvý přátelé, jsou v bezpečí? Ochráníš je všechny? A co malý Sebi?
        Zachráníš ho, než přijde o život? Spěchej!
                            Však ty víš kdo
        PS: Schůzka? Dám ti vědět kdy a kde. Sama!

Lékokouzelníci se objevili hned po tom, co dočetla dopis. Pobíhali po kuchyni a snažili se přemístit krvácející Violet ke Svatému Mungovi. Celou dobu ujišťovali Corinu, že Violet bude v pořádku. Nevěřila jim. Hlavou se ji honily zběsilé myšlenky. Myslela na svého staršího bratra Lyonela. Myslela na Sebiho a na ostaní přátelé. Ochrání je všechny, než Lyonel podnikne další "lov"?
Lékokouzelníci se už konečně přemístili do nemocnice. Corina se také přemístila, ale ne do nemocnice. Musela to Potterovi říct sama. Musela mu říct, že ji teď nic nezastaví. Musela se připravit.

 

Kapitola 16

Kapitola 18

Žádné komentáře