And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Vyvolená

Kapitola 14

Život naruby
Jmenuji se Ryan Coote. Sice na to nevypadám, ale před sedmi lety jsem opustil Bradavice, školu pro kouzelníky. Jedinými památkami na ta bezstarostná léta jsou mí přátelé, se kterými se stýkám každý pátek a hrajeme golf, a pramen světle růžových vlasů, který mi zůstal po jistém experimentu s mým vzhledem. Jinak moje vlasy mají blonďatou barvu s nádechem do bílé. Snad bych o sobě měl ještě říct, že jsem bohatý, tedy mí rodičové. Otec si založil před lety obchod v Příčné ulici a docela slušně mu vynáší. Já ho před dvěmi lety převzal a daří se mi ještě líp.
Včera jsem slavil se svou ženou Violet a přáteli pětadvacáté narozeniny. Šli jsme si jako každý pátek zahrát golf do Golfového klubu Colina Pearsna a později jsem je pozval do naší oblíbené pěti hvězdičkové restaurace Mii Doddové "Carmabella". Dali jsme si jako vždy talíře plné nejrůznějšího japonského jídla, od sushi až po rýži tisíckrát jinak.Tam mi předali dárky. Byl jsem napnutý. Kay mi dala jako vždy lahvičku parfému, který mi při jejich experimentech, vyrábí totiž magické parfémy, nejvíce voněl. Já ji občas trochu pomáhám, ikdyž jsem v lektvarech nebyl moc dobré. Ale jako pokusnému králíkovi mi to stačí. Denis a Andrew se složili dohromady na něco, co muselo být zabalené do krabice o velikosti malého stanu. Po rozbalení jsem zjistil, že ta velikost byla docela přiměřená. Sice nevím, jak ten dárek do restaurace dostali, ale byl jsem mile překvapený. Dostal jsem to, po čem jsem tak dlouho toužil, vlastní golfový vozík Shabi Supershine _Sunshine Mirror Super 2000 v růžové barvě. Kvůli ní jsem se na ty dva trochu zlobil, ale oni jsou takoví. Od Violet jsem ale dostal nejkrásnější dárek. Byl sice nejmenší, jen zastrčený do obyčejné bílé obálky, ale měl jsem z něj největší radost. V obálce byl malý, černobílý obrázek z ultrazvuku. Ano, pochopili jste to správně. Budu otcem! S Violet budeme mít dvojčata. Sebi, náš pětiletý adoptovaný syn, měl také obrovskou radost. Strašně se těšil na sourozence a teď se jeho přání splnilo. Už nás chytla společná horečka. Začali jsem vybírat jména. Violet se nám smála a říkala, že jsme blázni. Nakonec jsem vybrali docela pěkná jména. Kdyby to byli náhodou dva kluci, jmenovali by se Sawyer a Christian. Kdyby to byli dvě holky, vybrali jsme jim správná holčičí jména Zoe a Naomi. A teď ke kombinaci holka, kluk. I na tom jsme se shodli. Sebi vybral holčičí a já klučičí jméno. Nakonec nám, po úpravách, vyšla kombinace Medison a Rafaela.
Jediný, kdo nám na oslavě už sedm let chyběl, byla Corina. Před sedmi lety z neznámého důvodu zmizela a my o ní nic neslyšeli. A jako by někdo vyslyšel naše prosby, potkal jsem dneska ženu, která se jmenovala úplně stejně. No potkal není to správné slovo, spíš bych měl říct, že si mě stopla. Stála u silnice a oblečená v podivných tmavě fialových šatech a stopovala. Auta kolem ní projížděla bez povšimnutí, jako by ji nikdo z řidičů neviděl. Byla vysoká a uši měla takové divně špičaté. Trochu jsem se s ní bavil, lehká konverzace nikdy neuškodí. No a teď ji mám v domě.
Sebi si ji okamžitě zamiloval a snaží se napodobovat každý její pohyb. Nevím, čím to, ale od té doby, co je u nás, se vše nějak změnilo. Jako by to oživlo. Ona se snaží Violet pomáhat ze vším. Dokonce se učí řídit auto a používat kouzelnickou hůlku. I když kouzla v jejím podání by šla i be ní. Párkrát se už setkala i s ostatními z naší dřívější party. Nechtěli nám věřit, že je to doopravdy Corina. Když si však chtěla v restauraci Carmabella objednat pudink s příchutí marmelády, pochopili, že je to naše stará Corina, možná proto jsem z restaurace odcházeli kolem třetí ráno.

-Corina-
Corina znovu poznávala staré přátele a staré zvyky. Užívala si nového života, co to šlo. Chodila často do parku, kde meditovala a komunikovala se světem živlů.Věštkyně jí předávala úkoly a ona je plnila. Občas usla a ve svých snech byla zase tou Eranií, která se brouzdala rosou kolem vodopádů Tayali.
Neuvědomovala si tu dobu, kdy byla tou starou Corinou. Čas běžel nějak rychle. Violet se čas taky pomalu krátil. Každou chvílí se čekalo, že odjede do nemocnice.
Stála před zrcadlem a přemýšlela. Vyrušil ji až Ryan.
"O čem přemýšlíš?"
"O všem. Nejvíc mě ale zajímá to znamínko s těma písmenkama. Nevíš, co to znamená?"
"Ne, ale můžeme se jít zeptat Pottera." řekl. Oznámil Violet, že jdou za Potterem a přemýstili se na Grimmauldovo náměstí.

Profesor Potter vypadal o hodně starší.
"Dobré ráno, profesore," pozdravil Ryan Pottera.
"Dobré ráno, pane Coote, jak se daří manželce?"
"Děkuji, dobře. Sebi ji těď čile pomáhá."
"Kdo je to, mladý muži," řekla a podíval se směrem ke Corině.
"Ta, jenž se ztratila," odpověděl mu Ryan.
"Dobré ráno," špitla Corina.
"Poznávám ten hlas, ale vypadá docela jinak. Víš, že to není další Lyonelovo kouzlo?"
"Co je s mým podařeným bratrem? reagovala na popíchnutí Corina.
"Potom ti to raději vysvětlím v soukromí, Ryane."
"To jsem ale nebyl já," bránil se Ryan.
"Profesore! Co je s mým bratrem?" opakovala znovu svou otázku Corina.
"Párkrát se nás snažil napadnou v domnění, že Vás tu schováváme. Dostal co proto." zamyslel se profesor.
"Je tu někde Margaret? Musím s ní ještě něco probrat."
"Ale jo, někde dole bude. Zřejmě hlídá Bryana a Emily."
Corina se zvedla ze židle, přešla ke dveřím a zmizela z dohledu i doslechu. Sešla dolů po schodech a hledala Margaret.
"Určitě víš, že to není někdo jiný?" pokračoval ve svém rozhovoru Potter a Ryan.
"Jasně. Není nad Veritasérum! Violet jí ho přimíchávala do čaje."
"Moc chytrý nápad. A víte už, kde byla?"
"No, to je spíš otázka pro McGonagalovou."
"Ale nemůžeme ji rušit," odpověděl mu Potter, "víš, že odešla před odmi lety do důchodu. Bůhví, kde si lítá."
"Vím o někom, kdo by ji zaručeně poznal. Za chvíli jsem zpátky." řekl Ryan a přemístil se na Ministersvo kouzel.

Kapitola 13

Kapitola 15!!!!

Žádné komentáře