And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Ve špatné společnosti

7

O mnoho let později
Z terasy pozoruju dvě malé děti povykující v zahradě. Malou Tiu s rudými vlasy po otci a staršího Jenieho, celého po mě, honí po zahradě jejich otec. Rudovlasý Joke, člověk bez kterého nemůžu žít, se směje a chytá pětiletou Tiu do náruče a vyharuje ji do vzduchu. Tia vříská a bratr se jí pošlebuje. Miluju tyhle chvíle, kdy nic nemusím dělat..
Už bezmála patnáct let vládnu téhle zemi. Patnáct let, které mi dali víc než život před tím.
Sirius se vytratil hned po jeho přeměně. Vrátil se zpět do Hafadu a ujal se tam místa správce Hakkady po jeho otci.
Kara se taky vrátila domů. Konečně zjistila, kdo je a kam patří. Trvalo jí to déle než  mě, protože Caven ji držel už od jejího útlého mládí. Teprve když tu před pěti lety byl na návštěvě správce Varionu, všiml si podobnosti mezi Adriou a jeho manželkou, rovnou se jí zeptal na její minulost a přijal ji pod svá ochranná křídla.
Ostatní Děti se roztrousili po celé zemi. Bráška Veron si vzal Zaru a společně začali spravovat Suddenu, neboť minulý správce po sobě nezanechal žádného potomka.
No a Arturius s Amisa a jejich synem převzali vládu v  Dironu, což je malá zemička východně od té naší.
A my tu s Jokem zůstali. Pomalu se naše malá rodinka začala rozrůstat, až se ustálila na počtu čtyři.
Na terasu vchází matka. Zachumlaná v dlouhém plášti proti zimě si sedá vedle mě. Už si zvykla, že mě k ničemu tak teplému, jako je zimní plášť nedonutí. Sedím vedle ní jen v šatech s dlouhým rukávem a dívám se na ni.
"Stalo se něco, mami?" ptám se jí.
Vrtí hlavou. "Vůbec ne, Angelo. Máš nádherné děti. I vy tři jste byli takový. Plní energie a usměvaví."
"Ale no tak, mami, zanech těch chmur," snažím se ji rozveselit.
"Víš, že je to dnes právě patnáct let, co jsme se zbavili Cavena?"
Přikyvuju. Nedá se na to zapomenout. Naštěstí Caven po propuštění z vězení prchl kamsi daleko a my o něm už nikdy neslyšeli.
Na terasu přibíhá Tia. Celá rudá od dovádění se vrhá do mého náručí. Pozoruju ji. Jak se uvelebuje, posmívá svému bratrovi, jak cosi mumlá a Jenie padí k zemi. dívám se na ni. Tak malá a už ví, jak využívat magii Zvěrokruhu.
"Miláčku, co jsem ti o používání magie Zvěrokruhu říkala," kárám ji.
Dívá se na mě svýma šedo-žlutýma očima. "Ale mami," říká. Jsou jí teprve čtyři a už se mnou vede rozhovory jako dospělá. "Tohle jsou nevinná kouzla, co nás učí taťka. Nechtěj, abych tady babičce řekla, co děláte vy dva s tatínkem, kdy mi musíme jít spát."
Matka sklouzává pohledem z Tii na mě. Hledí na mě, jako bych s Jokem dělala něco nepatřičného. Začínám se smát. "Ale mami, ty si myslíš zase bůhvíco. Tia zapoměla podotknout, že nás párkrát sledovala, když jsme hráli šachy. Přiznávám, trochu zvětšené a trochu jinak, ale byly to šachy."
"Aha, chápu," přitakává matka. Zvedá se. "Tak já už půjdu. Není vám chladno?" zimomřivě si k tělo tiskne svůj zimní plášť. Líbá Tiu, mě a odchází.
Na terasu konečne jde i Joke s Jeniem. Otec a syn. Každý jiný. Až na ty oči. Jenieho oči jsou hnědorudé, tak jako Jokeovi. Pozoruju je. Mají stejnou chůzi, mluvu, žerty. Dokonce se jim líbí i stejné holky.
"Kam šla matka, královno?" ptá se mě Joke.
Krčím rameny. "Byla jí už zima."
"Zima?" diví se Jenie. "Vždyť je teplo."
Joke se chystá na vysvětlování. "Ano, princi, jenže babička... nevím, jak ti to vysvětlit..... my jsme prostě jiní."
"Jak jiní, přidává se do rozhovuru Tia.
Teď je řada zase na mě. "Prostě jiní. Všimla sis někdy toho, jak se chováme, jak mluvíme a jak vůbec vypdáme?" Přikývla. "Tak jo, fajn. Můžeš mi popsat strejdu Arta? Vypadá snad jako já, i když je to můj bratr?" Vrtí hlavou. "Tak vidíš. Je to zaviněno takovým malým pokusem, který nás vrátil do normálu. Tak, jak jsme kdysi žili. Víš, dlouhou dobu jsme žili daleko odsud. a tam byl zlý pán, který na ná udělal pokusy,a  já s tatínkem jsme se mu jaksi nepovedli. Od té doby. Mám ho ráda."
Můj váklad přerušila až sluha, který přinesl konvici s čajem a hrníčky a sušenky. "Promiňte, paní," promluvil, "v koruním sále na vás čeká návštěva."
Propouštím ho. Kdo to asi bude.

Ve ztichlém koruním sále nikoho nevidím. Jdeme s Jokem vedle sebe. Stašili jsme se převléknout. Já do svých černých šatů a on do černé košile a kalhot. Klapání našich bot se sálem rozléhá.
"Dobré odpoledne, královno," zdraví nás chlapík u dveří. Hlavní komoří. "Mohu pána uvést dovnitř?"
Přikyvujeme.
Do místnopsti vchází muž v dlouhém černém plášti s kapucí. Uklání se. "Dobré odpoledne."
"dobré. Přejete si?"
"To si piš, Halle. I ty, Joku."
Při vyslovení toho jména vím, kdo to je. Caven. "Ale vy máte být daleko."
"V Iglesii." Párkrát zamlaská. "No,no, no, Halle, ty jsi nikdy nedala na drby. Ale teď..........."
"Ani to nestačí dopovědět. Kolena se mu podlomují, dopadá na zem. Zmateně se kolem rozhlíží. Nikoho nevidí. Ale my j Jokem, víme, kdo za tím stojí.

*** O dalších mnoho let později ***

Hradem a celou zemí vládne smutek. Král a královna Lithuanie v noci zemřeli. Všichni chodí v černém. Nikdo nepracuje. Pohřeb se koná u velkého jezera za hradem.

"... byli to úžasní lidé, rodiče a panovníci. Panovníci tak velcí, že od dob Luciena, žádná jiná jména nezněli tak zvučně," na břehu řeky mluví docela mladá žena v rudých šatech. Vedle ní stojí o něco straší muž. Také v rudé. "Sbohem mami. Sbohem tati." Její poslední slova dozněla v ozvěně. Lidé kolem začali tleskat. Tia a Jenie držící urny s popelem otevřeli jejich víka. Nabrali do hrsti trochu popela a rozhodili ho do vzduchu. "Svobodní se narodili, svobodní zemřeli," vykřikl Jenie a lidé to po něm opakovali. Obě urny vysypali až na malo učást, kterou sesypali dohromady a kterou budou jejich potomci uchovávat až do konce věků, jako otce a matku rodu. Rodu zvěrokruhu.

***

Od té doby si příslušníci královského rodu brali jen ty s nejvýznamějšími zvířaty Zvěrokruhu, což byl Orel, Vlk, Fénix a Nymfa. V průběhu roků se křížením Zvěrokruhu docílilo k nejsilnějšímu panovníkovi od dob Angely I. Nejvyšší.
Poslední královnou země se stala mladá dívka Tara, která vyšla ze včech čtyř znamení. Měla modré vlasy jako Voda, oči jako Vzduch, mysl jako Země a krásu Ohně.


6
Žádné komentáře