And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Ve špatné společnosti

4

Něco se chystá. Všichni to cítíme, ale nechceme to říct nahlas. Všech dvanáct nás dostalo nové pokoje. Každý má vlastní, který vede do jedné velké společné místnosti. To, že se něco chystá jsem poznala díky Angelovi. Změnil se. Má jiný výzar. Takový smutný. Nekřičí, nenedává. Zase je zima. Ne zima, jako když jsem daleko od Joka, ale roční období. Prvcní zima od toho lovu. Z okna svého popkoje mám výhlad na hory za pevností a na malé jezero pod ní. Nevím, jak může být daleko, ale vídávám na něm děti, jak bruslí. Oni zřejmě netuší, že je pozoruju. Myslím, že ani netuší, že lord Caven má na hradě nějaké vězně. Ani si jako vězeň nepřipadám. Mám všechno, na co si vzpometu. Tedy, skoro všechno. Jídlo kdy chvi, přátelé, zábavu, jen ne pokoj s Jokem. Sice ho má vedle mě, ale já jsem si na něj za tu dobu, co jsme byli spolu zvykla tak, že mi teď chybí. Mám ho ráda vic než ostatní.
Někdo klepe na dveře. Do pokoje vstupuje Joke. V ruce drži dva hrnky. Pokládá je na stůj a pomalu se přibližuje ke mně. Sedá si na postel a pozoruje mě. Už jsme si na to zvykla. vždycky je to stejné. Pod nějakéou záminkou se vytratí ze společné místnosti, aby byl se mnou.
"Ahoj, Princezno," říká svým jemným hlasem. "Snad tu nebudeš zavřená celý den?"
"Ahoj, můj princi," odpovídám mu. I na tu Princeznu jsem si už zvykla. Protahuju se. "A vadilo by to někomu?"
Přikyvuje. "Mně." Chytá mě za ruku. "Nemůžu u tebe být celý den. Co by si o nás pomysleli."
"Coby."
"Mohli by si myslet, že jsi pě tu zabila, a potom by zavolali Luciena a Angelem a ti by nás tu nachytali...."
"Nachytali? Při čem?" dělám, že mu nerozumím.
"Při tomhle." Naklání se ke mně a jemně mě líbá. Jeho rty chutnají jako čokoláda. Podvoluji se jeho hře. Rozepínám mu knoflíky u košile a hladím ho po hrudi. Sundává si košili. Pomalu mi sundává ramínka šatů a líba mě na krku.
"Zabrzdi," sklidňuji ho. "Někdo jde." Zase nám to nevyšlo. Vždycky, když jsme někde sami, někdo se objeví, a vyptává se nás na úplné hlouposti.
Do mého pokoje vstupuje Sirius. V ruce nese jakousi knihu v hnědé kůži.
"Promiňte, že  vás ruším, ale.... lord Caven vás hledá."
Joke se na něj šklebí. "Takys mu mohl říct, že spíme."
"Sorry, kámo, ale Lucien tě viděl odcházet s dvěma hrnky."
sirius stejně ví, co jsme dělali. Má nás dokonale přečtené a to ani nemusí používat telepatii. Oblékám se. Jokeovi pomáhám s košilí a spolu odcházíme.
Dole ve společenské místnostisedí lord Caven. Sedí v mém oblíbeném křesle pod oknem a sleduje nás ostříéžím zrakem. Mračí se, ale nic neříká. Když jsme dole, oba si nás přeměřuje.
"Nevím, co na něm vidíš, Princezno." Kroutí hlavou.
Už mám na jazyku několik vytříbených odpovědí, ale Joke mě brzdí. Ví, jak by naše diskuze dopadla. Lord Caven by odešel s monoklem a mě by musela Kara přivádět k životu. Zase. Držím se ho pevně.
"A měli byste si dát pozor," upozorněje nás.
"Co chcete? Nikdy sem nechodíte?" ptám se ho.
"Princezno a vy ostaní, připravte se, zítra odjíždíme na návštěvu do Lithui. Měli byste se vhodně obléci. Angel s Lucienem vám přinesou šaty." Vstává. Narovnává si plášť a odchází. Angle na zem pokládá velkou dřevěnou bednu plnou modrých věcí v různém odstínu. Zase modrá. Ten lord Caven musí být úchyl nebo co. vytahuju si dlouhé šaty námořnické barvy a k tomu černý plášť. Joke si z druhé bedny vytahuje tmavě modrou kočili, černé kalhoty a černý plášť. Oba dva mizíme u mě v pokoji.

Cesta je dlouhá a nudná. I když cestujeme rychlostí blesku, Caven zase zneužívá Adriny shopnosti teleportace, připadá mi to jako věčnost. Za rozbřesku jsme tam. Díky Cavenově "božské" orientaci v ostatních zemích Lithuanie. V Lithuanii se pohybujeme tiše a rychle. Jen málokdo z trhovců nás zahlédl a míříme přímou cestou k hradu. Všechny Děti mají přes hlavou natáhnoté kapuce a mlčí. Joke kráčí vedle mě a očkem mě pozoruje.
Jako bych to tady znala. Nebo jinak, jako bych tu už někdy žila. Ano, ty uličky mi připomínají dětství, které jsem ovšem strávila v Nostadu v severské zemi Nebrast. Sakra. Už ani nevím, jakou mám minulost. Sakra. Debilní lord Caven a jeho poskoci. I vzpomínky mi zkazili. Potřetí sakra. Joke se na mě dívá. Jako by sledoval myšlenky.
"Ty si aspoň nepamatuješ, odkud jsi," šeptá, "můžeš začít znovu, ale co my ostatní. Všichni máme někde rodinu."


3
5
Žádné komentáře