And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Ve špatné společnosti

3

EDNA, DVA, TŘI.....Pomalu počítám a při tom se uklidňuji. Joke stojí vedle mě. Anglel, ne Angel ne, teď pan Drakolajev, se mě snaží něco naučit. Nacházíme v jedné z těch malých učeben v přízemí. Vypadá to v ní strašidelně. Pavučiny, na všem, na co se jen podívám. Plášť věsí na židli a vyhrnuje di rukávy u kočile. Ze di sundává dva kordy jeden z nich mi hází. Chytám ho a chystám se do pozice.
"Správně, Princezno, zdá se, že jste šerm nezapoměla," říká Angel.
"Nikdy jsem nešermovala," odpovídám mu a je to pravda. Ani sama nevím, kde se to ve mě bere. Podniká první výpad mířený na prsa. Obratně se mu vyhýbám. Bráním se, co můžu, ale jeho výpady jsou čím dál tím víc prudší. Nemohu popadnou dech. Na chvíli se zastavuji. Opírám se o kolena a pomalu vydechuju. Joke se na mě dívá. Mrká. Chytám novou sílu. Rychle se stavím do útočné pozice a útočím na Angela. Úsměv na rtech mu tuhne. Ha. Vykrývá jeden útok za druhým, ale jeho obrana je chabá. Posledním útokem, mířeným na nohu, mu dělám na stehně dlouhý šrám. Padá k zemi. Joke tleská. cítím se unavená. Pomalu si sedám a dýchám. Joke se nade mnou sklání.
"Dobrá práce, Halle. Mě to trvalo celý měsíc, než jsem ho porazil. Dobrá práce."
Zavírám oči a vybavuji si, jak letím nad Lithuanií. Představuji si královský hrad a hrad lorda Cavena. Představuji si pouště, hory a jezera, nad kterými v mé fantazii prolétám. Něco mě ruší. Můj sen se rozplývá. Nade mnou stojí Angel. Posměšně se usmívá.
"chcete tu jen spát, Princezno?" Podává mi toulec a luk. Zkouším tětivu a pružnost luku. Vracím mu ho.
"Chci měkčí. Co takhle jasanovej?"
Zírá na mě, ale to, oč ho prosím, mi podává. Z toulce vytahuju jeden šíp. Má černá pírka.

Rok, jeden dlouhý rok, co jsem přestala počítet dny strávené na Cavenově hradě. Listí se už zase zbarvilo a padá mi otevřeným oknem do místnosti. Nic se zatím neděje. Všude je ticho a to je mi podezdřelé. Obvykle slyším smích z vedlejšího pokoje a z pokoje naproti hklasy. Teď nic. Dívám se na Joka. Leží na posteli a čte si.
"Není ti to podezřelé?"
"Ticho," říká. "A co?"
"Obvykle bývá před večeří větší šrumec." Vstávám. Uhlazuju si neforemné modré šaty a uklízím kaluž vody pode mnou. Všude, kde jesme  delší dobu, nechávám kaluže vody. Proč?
"VEČEŘE, VEČEŘE," rozléhá se Angelův a Lucienův hlas chodbou. Chystáme se k odchodu. Lucien otevírá dveře a my ho poslušně následujeme.
V jídelně je plno. Jako obvykle se všechni studenti pomíchali. U stolu vepředu je jaksi prázdno. Chybí Lockar Aan, vychovatel Psychoušů, mezi které patří i Kara s Damienem. S Jokem si sedáme ke stolu a pouštíme se do ovesné kaše s malinama. Docela dobrá. Včera byly bramboráky. A předevčírem špenát. Fůůůůj. Angel mě ho donutil sníst. Talíř mám prázdný a Jokeův je taky skoro kaput. Ani by je nemuseli mýt, jak nám dnes chutná.
Věnujeme pozornost lordu Cavenovi, který pomalu vstává. "Jste připraveni. Váš základní výcvik je skoro u konce. Čeká vás první zkouška. Ta rozhodne, kdo z vás tu zůstane. Ode dneška za měsíc, se zůčastníte lovu. Neřeknu kde, kdy přesně a na co. Připravte se. Teď ke mě přijdou tihle lidé: Halle, Kristof, Neila, Kaspian, Tessa a Tomo."
Zvedla jsem se. Se mnou se zvedlo i několik lidí z jiných oddělení. Co si pamatuju, Kristof byl z psychiků, Neila z naturálních a Tomo z druhých živelných. Zastavujeme se před Cavenem. Na stole před ním leží pytlík. Třese s ním a otevírá. Před každého rozdává jedenáct lístečků. Pobízí nás, abychom je rozložili. Pomalu je tedy rozkládám. Jsou na nich jména. První je zelený lísteček s Harvovým jménem. Potom následuje černý se jménem Zara. Další jsou Joke, Damien, Kadma, Kara, Noel, Dasha, Adra, Sirius a Frank. "Blahopřeji vám. Právě jste je stali kapitány vašeho družstva na lov." Posazuje se.
Vracím se na místo. Ostatní jsou zvědaví, koho jsem si vylosovala. Rozhlížím se po sále a dělám, že hledám.
"Tak nás nenapínej," škemrá Sirius. "Koho sis vylosovala?"
Usměju se. "Vás." Oddechuju si. Aspoň že ne toho hlupáka z psychiků, Danteho.

Měsíc uběhl jako voda. Na hradě vládne bezvládí. Lord Caven se schovává ve své pracovně. Lidé kolem mě se někam poděli. Děti se přestěhovaly k nám. Prý aby méně chodily. Často u nás zkoušíme nové bojové techniky a já je učím bojovat s dýkami. Jde jim to vážně skvěle. Sirius nás všechny uší pěstní souboj.
Hradem se rozléhá siréna. víme, co to znamená. Lov začíná. Museli jsme si dokonce ušít i vlastní poznávací dresy. Já, Zara, Kadma a Adra jsme je navrhli a ušili. Teď tu v nich stojíme. Dlouhé černé plátěné kalhoty plné kapes, tmavě nebo světle zelenou košili a dlouhý černý plášť kapucí. Na nádvoří pozoruji ostatní. Liší se od nás. Jedni mají zelené oblečení s prvky žluté. Druzí mají tmavě fialové s černými plášti. Další si oblékli do rudé.
"Žáci," oslovuje nás Zakuklenej. Dneska má na sobě tmavě červený plášť. "Dnes nadešel den, kdy prověřím vaše schopnosti. Tým s největším počtem bodů zůstává, ostatí se vrátí tam, odkud přišli, nebo zemřov. Ať zvítězí ten nejlepší." Přitom myslel na Princeznu.

Mikdo nám neřekl, co máme dělat, ale vnitřní hlas mi napovídá. Vedu svoji družinu do lesa a rozkládám mapu, kterou mám pečlivě složenou v batohu. Ukazuji všem cíl našeho putování.- Niamu, hlavní město provincie Noll. Musíme se tam dostat, setkat se s místodržícím Nollu, získat od něho nějaký amulet a potom se bezpečně vrátit. Nic těžkého.

Funíme únavou. Vrátili jsme se první. Na Jokeově krku se houpe amulet na stříbrném řetízku. Přichází k nám Zakuklenej. Za ním Lucien a Angelem. Lord Caven lehce tleská.
"Výborně, Princezno, vrátili jste se jako první, balhopřeji, zůstáváte." Pokynul Angelovi a ten zamčel bránu Cavenovi pevnosti, aby se nikdo ostaní nedostal dovnitř. Nevím, co se stalo s ostaními, ale vím ,že je už nikdy neuvidím. V pevnosti nás zbylo dvanáct. Já, Joke, Dasha, Harv, Kara, Nole, Zara, Sirius, Kadma, Damien, Adra a Frank. Plus naši dorozčí a lord Caven.


2
4
Žádné komentáře