And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Půlnoční tanečnice

TŘI

STARÝ DOBRÁK VOLDY

Probral se kdesi v divočině. Nepamatoval si nic o tom, že by podnikl dobrodružnou cestu kamsi. Otočil hlavou a uviděl ji. Seděla na břehu řeky, máčela si nohy ve vodě a pískala si. Jeho dcera. Tolik se na ni po deseti letech putování Ruskou tajgou těšil a ona ... Musel uznat, že dospěla. A to hodně brzo. Vždyť jí bylo proboha teprve třináct.

"Eileen," zavolal na ni.

Všimla si ho. Vytáhla nohy z vody, osušila je. Obula si boty a vyrazila k němu.

"Děje se něco, otče?" Sjela ho pohledem, který by asi pojmenoval Toto nebo smrt.

Zavrtěl hlavou.

Chtěla se vzdálit, ale zastavil ji.

"Počkej, Eileen. Můžeš mi prosím tě říct, kde tak asi přibližně jsme?"

Pokrčila rameny. "Co já vím?"

Zoufale si povzdechl. Eileen se vrátila k řece a jeho nechala ležet tam, kam ho položila. Z lesa za jejími zády ze ozývalo vřeštění.

Opice, pomyslela si. Po chvíli vřeštění ustalo a nahradilo ho zlověstné syčení. Přibližovalo se čím dál blíž k Eilleen a Potterovi.

Podívala se na něj. Tvářil se nechápavě.

"Nerozumím tomu," řekl po chvíli.

Podivila se. Asi se musela šklebit, když se jí to otec snažil vysvětlit.

"Tomu syčení. Nerozumím mu. Ne, nerozumím není ten správný výraz. Spíš je to celé takové zmatené."

Pořád jeho slova nechápala. Vždyť se ozývalo jen syčení. Náhle to pochopila. Říkali jí to od mala, otec je hadí jazyk. Rozumí tomu, co hadi říkají. Taky to zkoušela. Nešlo jí to.

"Pomoc, pomoc, nebezpečí......." překládal otec. "Uteč, pozor, pomoz...."

"Co to má znamenat?" zeptala se ho. Dočista zapomněla, že je na něho naštvaná.

Rukou jí dal povel, aby mlčela.

Poslouchal.

Netušil, co se blíží.

Eileen slyšela kromě syčení i podivné zvuky. Něco jako hm, ha, hm ha, neste, ha, luna, ha.... a pořád dokola.

Co to je? naznačila rty směrem k otci.

Pokrčil rameny. Sám nevěděl. Nikdy se s ničím takovým nesetkal. i když něco mu to připomínala. Něco u jeho minulosti, o čem by s třináctiletou dcerou nikdy nemluvil.

Zašustilo křoví a vylezla u něj krysa. Celá prošedivělá a jak si Ela všimla i bez jednoho prstu.

Potter se postavil do pozoru a vytáhl si hůlku. Zakouzlil pár kouzel a věděl, co se děje.

"Eillen!" zakřičel na ni, protože nestála u něj. "Schovej se. Schovej!"

Poslechla ho. Co jí zbývalo. Byl to její otec a ona ho musela poslouchat. Ukryla se do hustého křoví a pozorovala otce a tu krysu, ze které se stal člověk.

Jasně slyšela to, co si ti dva říkali.

"Á, Potter," řekl ten člověk-krysa.

"Dobrý večer, Petere, příjemný večer, že ano?"

Peter? Že by nějaký otcův přítel?

"Ano, pane Pottere. Ale dnes tu nejsme proto, abychom planě tlachali."

"Tak co tu děláte, Petere?" zeptal se toho muže otec.

Muž-krysa se zašklebil a s posměšným úsměvem na rtech prohodil: "Co bys myslel, Harry."

Odkdy někdo otcovi tyká. No, teda kromě rodiny a přátel? podivila se Eileen.

"A co tu vůbec děláš?" zeptal se otce krysák.

"Co bys myslel, Červíčku," odsekl Potter.

Krysák se od srdce zasmál.

"JEHO příchod nezastavíš, Pottere, podruhé ne. Teď bude silnější a mocnější. Oživil jsem ho. Zase." Rozesmál se na celé kolo.

Potter si povzdychl. A začíná to nanovo, pomyslel si.

"Stárneme, Červe, stárneme." Upřel pohled na křoví, kde byla ukrytá Eileen. „Kolik ti vůbec je, Petere? Šedesát, sedmdesát?"

"To není tvoje věc, Pottere."

"Ale je, Pettigrew, já jsem taky zestárl. Kolik si myslíš, že mi je? Už nejsem ten sedmnáctiletý mladík, který Ho kdysi porazil."

"ČERVE! ČERVÍČKU!" rozeznělo se celým lesem. Eileen se otřásla.

Z křoví se vynořil vysoký muž se šedou pletí. Upřel pohled na jejího otce a zasmál se.

"Heleme se, Červe, návštěva!" vykřikl. "Pottere, ani tady mi nedáš pokoj?"

Otec mlčel. Zrak upíral na Eileen.

"Copak, Harry, teď ti nejsem rovným nepřítelem?" Zase se zasmál. "Ale, Pottere, ta tvá věc o stárnutí neměla chybu. Přiznávám, stárněme všichni. Nebo spíš, vy stárnete." Všiml si Potterova pohledu. "Kam se to díváš."

Podíval se na keř. Eileen spatřila jeho rudé oči. Lekla se jich.

"Vylez ven, ať jsi kdo jsi," poručil jí.

Poslechla ho. Nechtěla mít trable. Postavila se a pozorovala jeho reakci.

Lekl se.

"Sundej si brýle."

Chatla obroučky brýlí, sundala je a schovala do kapsy u kalhot.

"Vypadáš jako ONA," řekl. Nebo spíš zasyčel. "Všiml sis toho, Pottere?"

Potter kmital pohledem od Eileen k tomu muži a zpátky. Občas se podíval i na Červíčka. Potter zavrtěl hlavou.

"Tohle je tvoje dcera, Pottere? Asi ne. Nějaká tvoje známá?"

"Ty si pamatuješ JEJÍ tvář po tolika letech, ty-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit? Jak se jmenovala, Pane zla? Tušíš Krucinál, jak se moje matka jmenovala, bastarde?" křičel Potter.

Muž na něho zíral.

"Lilly Evansová," řekl. "Jmenovala se Lilly Evansová, Pottere. Další ubohá mudlovská šmejdka."

"Neříkej jí mudlovská šmejdka. Ty jsi taky jen ubohej bastard. Matka čarodějka, otec mudla."

"Kdo jsi, děvče," oslovil ji ten muž.

"Já jsem... pane..."

"Říkej mi prostě Voldemort."

"Pane Voldemorte...."

"Bez toho Pane," napomenul ji otec. "On nikdy mužem nebyl."

"Mlč!" zakřičela na otce, který se pro případ silného emočního výbuchu kryl. "Já jsem vaše noční můra," řekla Eileen.

Voldemort se zasmál. "Kolik to je, holčičko? Deset? Jedenáct? Víš, koliktakových holčiček jsem už zabil?"

"Co je mi po tom?" odsekla. Neměla náladu se vybavovat s tím příšerným haďákem. "Je mi třináct."

"Takže víš, jak funguje takové Impero."

Přikývla. Věděla, byla pod jeho vlivem, vyzkoušela, praktikovala.

"IMPERO!" vykřikl Voldemort.

Zase ten hlásek v její hlavě, co jí říkal, ať udělá tamto, nebo tohle. Neměla ho ráda. snažila se ho vypudit. Nešlo to. Naštvala se. Hodně, hodně, hodně.

Dala průchod svým silám a uvolnila se.

Voldemort odletěl o několik metrů dál. Rychle se postavil a namířil na ni hůlkou.

"Co to bylo, děvče?"

Pokrčila rameny. Fakt, netušila to. Věděla, že to jsou síly, které se uvolňují, když je její psychika narušená.

"Pottere, někdy se zase uvidíme. Ty a tvoje roztomilá malá Lilly Evansová. Měj se, Pottere." A s těmito slovy Voldemort zmizel. On i jeho pomocník Peter Pettigrew.

 

Eileen se podívala na otce.

"Kdo to by?" zeptala se ho.

Otec se usmál.  "Moje stará noční můra," vysvětlil jí. Tohle byl člověk, který mi zabil matku i otce, když mi byl rok."

"Blázen," zasmála se Eileen. "On i jeho krysák."

Potter se zasmál taky.

"Vlastně máš pravdu, Elo. Byla jsi statečná. Nikdy nikomu neříkej své jméno. A hlavně ne takovým kreténům, jako je starý Voldy."

Přikývla. Nikdy nikomu neřekla, jak se jmenuje. Nebylo to zapotřebí. Ti, co znali jejího otce a matku, věděli, kdo Eileen je. Její podoba s otcem a matkou se nezapřela. A ti, co ji neznali, měli prostě smůlu.

"Ten krysák," pokračoval otec. "Byl Peter Pettigrew. Strejda ho třináct let choval jako domácího mazlíčka pod jménem Prašivka." Zasmál se. "On, tvůj otec, můj kmort Sirius a Lupin byli přátelé, když chodili do Bradavic. Peter je zradil. Proto tvůj dědeček zemřel. A Sirius šel do Azkabanu."

"Oni byli Zvěromágové?"

Harry přikývl. "Hm, až na Lupina." Posadil se do trávy. "Už jste brali Patronovo zaklínadlo?"

Eileen přikývla.

"V co se mění tvůj Patron."

Zamyslela se. Patrona uměla vykouzlit už v prvním ročníku. Vždy se měnil do podoby statného jelena. "V jelena, ale neřeknu ti kolikateréka."

"Dvanácteráka," řekl Potter. "Do podoby tvého dědečka. Expekto patronum," vykřikl a z jeho hůlky se vynořil stříbrný jelen dvanácterák.

Eileen vydechla. Patronus stejný jako ten její.

"Vrátíme se do Doupěte?" zeptal se jí.

Přikývla. chytla ho za ruku a přemístila se do obývacího pokoje v Doupěti.

 

"Už jsou tady," vykřikl James. "Mami, teto, děcka, kde jste? Už se vrátili!" křičel na celý dům.

Eileen únavou spadla do křesla.

Do obývacího pokoje vběhla Ginny. Podívala se na manžela a na dceru.

"Konečně," řekla. "Kde jste byli?"

Potter pokrčil rameny. "Fakticky to netuším, miláčku. Tady naše šikulka nás přemístila kamsi, kde byl jeden náš starý známý, kterého ovšem Ela neznala."

Ginny se posadila na pohovku. Za ní si přisedla i Hermiona a Lilly Mad. Ron se uvelebil ve svém křesle a kluci stáli kom zdí.

"Tak kdo? Nenapínej mě."

Otec pobídl Elu.

"Stejdo, prý jsi měl kdysi krysu...." začala Eileen.

Ron nejistě přikývl.

"...která se jmenovala Prašivka a potom ....."

"Tak o co jde, Harry?" zeptal se Ron přímo Harryho.

"Ela ti to řekne. Když nás do té bryndy dostala, tak nás z ní i dostane. Já tentokrát zůstávám mimo. A Elo, to jsem ti neřekl. Vlastně ti ten pán skládal poklonu. Nikdy ještě nevyslovil její jméno."

"No, napřed jsem zamýšlela, že otce přenesu na jih Anglie. Jaksi se mi to vymklo z ruky, takže jsem skončili já ani nevím kde. No a tam se objevil pan Prašivka....")

"Vy jste potkali Petera Pettigrewa?" vyjekl Ron.

Potter zavrtěl rukou a ukázal na Elu.

"... a potom se tam objevil ten maník s ksichtem, no nabalovat bych ho nechtěla, a jaký měl rudý oči," pohvízdla si. "No a ten chlapík, asi jsem vám neřekla, jak se jmenoval, že ne? On se jmenoval.... on se jmenoval.... sakra, tati," podívala se na Pottera, "nemůžeš mi píchnout?"

"Zkrátka se tam objevil starý dobrák....."

"Voldemort," vykřikla vítězně Eileen.  "Jo, jsem dobrá. Ten zmetek s hadím ksichtem se jmenoval Voldemort. Tak to říkal." Vstala a vydala se otci vlepit pusu. Všichni dospělí se na ni podívali. I Lill Mad s Jamiem. Matka ztuhla.

""Já vám říkal," začal Potter, "že je to náš starý známý...."

Žádné komentáře