And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Půlnoční tanečnice

PĚT

DVA V JEDNOM

Byla sobota. Eileen měla v Prasinkách domluvenou schůzku s otcem a matkou. Měli se sejít před hostincem U Tří košťat a potom se přemístit do Příčné ulice.

S Lunou kráčeli po sněhem zapadlé stezce. Navzájem se zahřívaly ohřívacím kouzlem a vymýšleli při tom různé žerty na studenty kolem nich. Smáli se na celé kolo, když se jim podařilo nachystat Lunina bratra Damiena. On ale moc vesele nevypadal.

"To si vypijete," sykl na ně a věnoval se dál svým zmijozelským kamarádům.

rozesmály se na celé kolo. Blížily se k Prasinkám. Už viděli náměstí před Třemi košťaty, na kterém stál obrovský vánoční strom a pod ním zpívalo několik koledníků.

Pár metrů je dělilo od okamžiku, kdy se střetnou se svými rodiči. Eileen už viděla Luninu a její matku. Vesele si povídali a nebrali v potaz své manžely, kteří se na sebe nenávistně pošklebovali.

"Ahoj mami," vykřikla Eileen pět metrů od matky. Rozběhla se k ní a objala ji. "Dobrý den, paní Malfoyová, pane Malfoyi. Ahoj tati."

Lunin otec ji pozdravil kývnutím hlavy a pozoroval Pottera.

"Ahoj, Elo," zahalasil Potter. "Vyrazíme?"

"Počkejte, pane Potterte," zastavila ho Luna. "Ještě si musím od madam Anabel vyzvednout šálu, kterou jsem si tu při poslední návštěvě zapomněla." Vyprostila se z objetí a vešla do hostince.

Teď to bylo podle domluveného plánu na Eileen, aby usmířila své otce.

"Tati, myslíš si, že nový Nimbus Extra je lepší než Kulový blesk třetí třídy?"

Bylo vidět, že se nad tím zamyslel. Nakonec zavrtěl hlavou. "Ne, nemyslím, zlatíčko. Nimbusy nikdy nebyly lepší než Kulové blesky."

"A co si myslíte vy, pane Malfoyi," zeptala se druhého muže.

"Výjimečně souhlasím s tvým otcem, Elo, ale já preferuji Nimbusy. Sice ztrácí na rychlosti, ale vypadají elegantněji."

"Ale, Malfoyi, komu záleží na té tvé elegantnosti, když důležitá je rychlost," odporoval mu Potter. "Rychlí jako blesk, silný jako medvěd," zarecitoval svou oblíbenou říkanku.

Malfoy se zašklebil. "Ano, tady máte názornou ukázku toho Potterova chování. Musí být zábavný stůj co stůj."

Potter supil. Malfoy ho těmi jeho řečmi štval. "Malfoy upravený jako vždy. Podívej se na sebe, vždyť vypadáš jako nějaká holka."

Malfoyova manželka se uchichtla. Eileena matka zadržovala slzy ze smíchu.

"A vy se nesmějte," napomenuli své manželky oba dva muži zároveň.

Ela se zasmála.

"Co je tu směšného?" řekli oba unisomo.

Teď se zasmála i Luna stojící za nimi. "Takové malé neškodné kouzlo," řekla. "Dokud se nenaučíte spolu vycházet, budete mluvit jako jeden. Ať řeknete cokoliv."

"Super kouzlo," doplnila ji Eileen. "Sice má ještě pár much, ale jinak se mi líbí?"

"Jakých much?" zeptali se oba otcové.

Ela vytáhla z kapsy ruku. Oba dva muži se na i podívali. I Ela. Zase ji zastrčila a vytáhla druhou.

Muži nakrabatili čelo. Ať dělali, co dělali, druhou Eileenu ruku neviděli.

"Co to?" zeptala se jí matka.

Ela pokrčila rameny. "Mouchy."

 

Přemístili se do Příčné ulice. Čtyři dospělí a dvě děti. Příčná byla plná lidí nakupujících vánoční dárky.

"Nevím, co na tom nakupování vidí," prohlásila Lunina matka Lena. "Já raději dárky nakupuji po sovách."

"Ale takhle je to hezčí," řekla Ginny. "třeba loni jsem byla pro Lill Madin dárek až na Havaji. Chtěla takovou tu sukni a jak já ji mám sehnat v Anglii?"

Lena se zasmála. "Živě si ji v té sukni představuji."

Širokou ulicí se vydali k obchodu s oblečením. Všechny čtyři ženy vešly dovnitř, zatímco Malfoy s Potterem obhlíželi výlohu obchodu s famfrpálovými pomůckami.

"Dobrý den," pozdravila je žena za pultem.

"Dobrý den, paní Malkinová," pozdravila jo obě děvčata.

"co to bude, drahouškové?" zašvitořila stará žena.

"Děvčata by potřebovala nové hábity," vložila se do rozhovoru Ginny.

Prodavačka nakrabatila čelo. "Takhle uprostřed školního roku?"

Ginny pokrčila rameny. "Když v Americe začíná školní rok jinak."

"Aha," prohlásila madam Malkinová. "Luisi!" zakřičela.

Ze závěsu ,oddělujícího obchod a šicí dílnu, se vynořila hlava mladého muže. Eileen i Luna na něm mohly oči nechat. Ten Luis byl docela vysoký, měl velice krátké černé vlasy a na očích měl nasazené sluneční brýle.

"Ano, babičko," zahalasil mile. "Potřebuješ něco?"

"Vlastně ano, Luisi. Tady slečny by potřebovaly nové hábity do americké školy. Ty o tom něco víš, tak se ukaž, co umíš," řekla mu madam Malkinová a ztratila se za závěsem.

Luis se na Lunu s Eileen podíval. Přeměřil si je, a když je shledal přijatelnými, tak je začal obsluhovat. Běhal kolem nich, měřil, zapisoval. Nakonec se jich zeptal, na jakou americkou školu vůbec jdou.

"Na Point Blanc," oznámila mu Eileen.

"Á, Point Blanc, moc dobrá volba, slečno," prohlásil Luis, "pokud se do konce života chcete zabývat kouzelnou vědou."

"A o to tady jde, nebo ne?" odsekla Ela. Byl sice hezký a líbil se ji, ale těmi otázkami ji dokonale vytáčel.

Posadila se do pohovky schované mezi regály s oblečením. Pozorovala matku s paní Malfoyovou, jak si vybírají nové halenky, a Lunu, jak flirtuje s tím Luisem. Nasadil ji do hlavy brouka. Byla Academie Point Blanc opravdu to, co chtěla? Chtěla se zabývat kouzelnou vědou? Ano, samozřejmě že ano. Nikdy o tom nezapochybovala tak proč teď?

"Děje se něco, Elo?" zeptala se jí matka a přisedla si k ní.

Eileen zavrtěla hlavou.

"Že se tak tváříš."

"Ale to nic. jen přemýšlím." Už chtěla matce říct, ať jde pro otce, když ji něco napadlo. Zapřemýšlela, nikdy   s ní o tom jen tak nemluvila a teď by chtěla. "Můžu se tě na něco zeptat?"

Matka přikývla. Co jiného měla dělat.

"Myslíš, že ta škola v Americe je dobrá volba?"

Matka bez rozmyslu přikývla. "Máš pochyby?"

Eileen přikývla. Opravdu o tom pochybovala.

"to je v pořádku," uklidnila ji matka. "Kdybys je neměla, myslela bych si, že nejsi normální. I já je měla, když jsem si měla vzít tvého otce..."

"Ale mami, to je něco jiného."

Matka zakroutila hlavou. Mile se na Elu usmála. "JE to stejné. Ty ses musela rozhodnout mezi přáteli, rodinou a Anglií nebo vzděláním a poznáváním něčeho jiného. Já jsem se narozdíl od tebe musela rozhodnout, jestli chci slávu a to, co k tomu patří, nebo spokojený rodinný život." Odmlčela se. Nechala si nalít hrnek čaje a pokračovala. "Jádrem toho, co ti chci vlastně říct, že ať se rozhodneš jak chceš, volíš správně. stačí dát na tvůj vnitřní hlas.

Já jsem tu věc s otcem skloubila dohromady. Milujeme se, máme dokonalou rodinu a taky slávu a peníze. O čem by ten život potom byl. A i kdybys udělala chybu a rozhodla se špatně, na Akademii by tě vzali i příští rok."

Přišla k nim Luna s matkou. Lunina matka držela v náručí hromadu věcí, které si chtěla koupit, ale nejprve se musela poradit s Ginny.

"Pamatuj, co jsem ti řekla. A teď se zase budu věnovat Leně, jako ty Luně a tomu krásnémi mladíkovi."

"Ale, mami," protáhla Ela. "U mě by neměl šanci." Zasmála se a tím rozesmála i Lunu, které ji chytla za rukáv svetru a táhla ji k Luisovi, který na něčem pracoval.

Poodstoupil a ony viděly běloskvoucí hábit až na zem, s barevným páskem kolem pasu a stejně zbarveným vnitřkem kapuce.

"Ten je nádherný," rozplývala se Ela. "Kolik takových hábitů budu mít?"

"Pět," odpověděl jí Luis. "A k tomu ještě jeden hábit pro slavnostní okamžiky a jedny společenské šaty. Ty vám ukážu za chvíli."

Věnoval se zase vykouzlené panně vedle něho. Vypadala jako živá. Mávl hůlkou a bílý hábit se změnil na něco jiného. Byly to krátké bílé pouzdrové šaty s pláštěm vzadu. Eileen si všimla, že spodní lemy byly vyšité stříbrnou nití a motivem draků. Luis mávl ještě jednou a panna byla oblečená do dlouhých šatů různě ozdobených a vyšívaných. Ela na nich mohla oči nechat.

"A to musejí být v bílé?" zeptala se Luise. "Protože já a bílá barva šatů nejdeme dohromady."

Luny vyprskla smíchy. Zaklepala Ele na čelo.

"Haló, je někdo doma?" Pořád se ještě smála. "Tys neposlouchala Luise, když říkal, že barvu si můžeme vybrat jakou chceme?"

Eileen zavrtěla hlavou. "Promiň, obdivovala jsem ty šaty." Uvědomila si, co jí Luna řekla. "Tak to je super. Barva, jakou chci. A já chci zlatou, to si piště," oznámila jim pyšně.

Luis se musel zasmát. "Tak jo, proč ne," řekl jí. "Ale jak by sis je představovala?"

Ela mu je stručně popsala. Nevynechala při tom žádné důkazy. Luis po půlhodině kreslení odložil pero. S hrdostí se na svůj výtvor Eliných šatů podíval a sám se pochválil.

"Ty jsou krásné," povzdechla si Eileenina matka.

Paní Malfoyová se ptala mladíka na nějaké jiné věci.

"O krásu nejde," řekla Ela. "A Luisi," oslovila mladého muže, "můžete mi pod sukni přidělat kalhoty?"

"Proč?" zeptala se jí paní Malfoyová.

"V těch se líp utíká."

 

Vyšly před obchod, kde už čekali oba dva otcové. Nehádali se, dokonce se zdálo, že spolu konverzují. Eileen neslyšela o čem. Nesmírně by ji to zajímalo. Vypadali legračně. Luna ještě nezrušila jejich kouzlo a stále mluvili jako jeden. Lidé se za nimi otáčeli a divili se jim. Někteří je poznali a prohodili s nimi pár vět.

"Tati, pane Pottere," oslovila je Luna. "Vidím, že jste se konečně usmířili. Proto teď zruším vaše kouzlo." Mávla hůlkou, pronesla Finite a kouzlo z nich sňala.

"Uf," řekl Potter. "Už mě to přestávalo bavit."

Žádné komentáře