And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Půlnoční tanečnice

OSM

COSI V NÁS

Eileen nasála tu vůni. Připomínala ji něco, co kdysi znala. A hodně důvěrně. Vstala z postele a vydala se zjistit, co to tak voní. Nikde nikdo nebyl. Z ložnice přímo vyšla do velké klubovny, kde s Lunou trávily skoro všechen svůj volný čas. Dnes kašlala na čištění zubů, převlékání se z pyžama nebo česání, následovala tu vůni. Bylo to, jako by ji chytila a nechtěla pustit. A Ele to vůbec nevadilo. Milovala tu vůni.

Hluboce ji nasála. Vtom ji do nosu udeřil nelibý odér nadrcených jalovcových bobulí. Zašklebila se.

"Co to tu tak smrdí?" zeptala se sama sebe.

"Sama nevím," odpověděla jí nečekaně Luna. "Nevím, kde se stala chyba." Hrbila se nad kotlíkem, který tiše pobublával v zadní části klubovny, která byla určený pro kroužek a doučování lektvarů.

"A co to vůbec vaříš?" snažila se z ní vytáhnout Eileen. "Předtím to tak nádherně vonělo."

Luna pokrčila rameny. Na skleněném prkýnku cosi krájela. Ela se šla podívat blíž, protže od dveří jejich ložnice viděla velký kulový.

"Čtyřlístky," zamumlala. "co to proboha vaříš?" zeptala se Luny zděšeně. Popravdě, neznala moc receptů, kde by se přidával čtyřlístek.

Luna si povzdychla a nakrájené čtyřlístky hodila ho kotlíku. Párkrát lektvar zamíchala, nechala odstát, hodila do něj jednoho zeleného motýla. Směs v kotlíku bouchla a pokračovala v pobublávání.

Do klubovny někdo vešel. Tiše procházel místností ničeho si nevšímaje. Zastavil se.

"Co tu tak smrdí?" zeptal se sám sebe.

"Nevíme," odpověděly mu holky unisomo.

Vstoupivší zpozorněl. Rozhlédl se po místnosti. Když uviděl Lunu s Eileen shrbené nad kotlíky, začal se smát.

"A heleme se, Malfoyová s Potterovou tropí hlouposti. Tak, copak je to tentokrát," prohodil vychovatel.

"Co já vím?" odpopověděla mu Eileen. Výjímečně měla pravdu. "To Luna."

"Co já vím?" přidala se Luna. "To ten recept."

Vychovatel si je přeměřil pohledem. Tyhle dvě cácorky mu dávaly pěkně zabrat. Proti nim byli ostatní stdenti andělé, což tak úplně pravda nebyla. Co studet akademie, to dvou set stránkový spis s jeho prohřešky. U těchto dvou slečen osmi set stránkový.

Přišel blíž. Nasál vůni lektvaru a přemýšlel, co by to mohlo být.

"Ukažte mi ten recept," poručil jim.

Luna neochotně vytáhla z kalhot kousek pomačkaného, popsaného a otrhaného papíru. Vychovatel začal mhouřit oči.

"Dvě pinty dračí krve, prášek z kůže mláděte jednorožce, nakostičkovaná dužina mandragory..... Proboha, Malfoyová, kdeste tenhle šílený recept vzala."

Luna se na něho zašklebila šklebem číslo dva, který znamenal : Co tě to zajímá.

"Na krabici od ovesných vloček, pane Stone," odsekla.

"Moc vtipné, slečno Malfoyová. Ale teď vážně, kde ... jste ... to vzala, proboha živýho." Spráskl ruce a málem šel do mdlob z těch výparů kolem.

Luna odtavila kotlík z ohně a nechala ho vychládnout. Kouzlem ho zchladila, čímž urychlila celý proces,a nalila ho do jedné ze zkumavek na pracovní ploše. Opatrně do něj pnořila svou hůlku a po vytažení ji jemně olízla. Protáhla obličej. Ten hnus v kotlíku byl nepoživatelný, to věděla předem. netušila, co to s ní udělá. Ráda experimentovala, na což už nejednou doplatila. Stejně jako Ela. Nikdo z jejich oddělení Výzkumu nebyl takhle odvážný, nebo spíš hloupý.

"Br," otřásla se Luna. "Na," podala zkumavku Eileen, "vyzkoušej to taky."

Ela si bezváhání cvakla. Nechala zkumavku dopadnou na mramorovou podlahu, kde se její obsah ihned ztratil.

Nevěděli, co se stalo s vychovatelem Stonem. Před chvílí s nimi mluvil a najednou je fuč. Rozhlédly se po klubovně. Eileen ho našla v bezvědomí stočeného na podlaze.

"Sakra," zanadávala si. "Sakra práce. Co ho tak složilo?"

"Vezmeme ho na ošetřovnu," navrhla Luna. Nechala profesora a zároveň vychovatele levitovat deset centimentů nad podlahou a vyrazily.

 

Cestou potkaly jen několik lidí, kteří před nimi hned utekli. Holky se tomu divily. Nevěděly, čeho se ti lidé bojí.

Dorazli na ošetřovnu. Stone měl několik modřin způsobených překážkami na cestě, jinak byl stále v bezvědomí.

Lékokouzelnice se holek taky lekla, ale byla statečná. Vyšetřila profesora, doporučila mu klid na lůžku a děvčata odvedla do sv kanceláře, kde jim podala zrcadlo.

"Co má být?" zeptala se Luna kouzelnice.

"Jo, co se má dít? Já nevidím žádnou změnu. Dvě oči, nos kde má být, pusa. Sakra, kde mám brýle. Tos mi nemohla říct, že namám brýle?" začala hartusit Eileen a spílala Luně.

"Děvčata, jste na očetřovně," upozornila je kouzelnice. "Vy fakt nevidíte, co se s vámi stalo?"

Eileen a Luna zavrtěly hlavami.

"No, v tom případě. Speculum veritas," zakouzlila na zrcadlo a podala ho zase Eileen s Lunou. Děvčata vyjekla hrůzou.

"Co...to...je, pane na nebi," zděsila se Eileen. Jak to proboha vypadáme?"

V zrcadle viděli dvě malé nastvůrky.

"Sakra," zaklela Luna. "Já věděla, že tam ty čtyřlístky v kombinací s práškem jednorožčích mláďat nemám dávat. Sorry, El. Ale musím uznat, že to není špatné."

"Jo, to není. Měly bychom poslat recepr Georgovi a Fredovi domů. Oni ještě nečco vymyslí a bude to trhák, to se vsadím."

Kouzelnice nevěděla, o čem se holky baví. Když se zvedly k odchodu, aniž by požádali o nějaký lektvar, krapánek se zděsila. V ten okamžik netušila, kolik tu bude mít večer pacientů s příznaky profesora Stonea.

 

"Tak, a teď musíme vynalézt protilátku, nebo polovina děcek z Výzkumu bude trávit příští týden na ošetřovně," řekla Eileen po odchodu z ošetřovny.

"Hm," prohodila Luna. "Bylo by aspoň víc místa a ta kráva Maxine by neprudila."

"To je fakt, ale co ostatní, které ani neznáme."

"Omyl, to ty je neznáš," zdělila Luna Eileen pravdu. ela se nerada seznamovala. Zvlášť po tom, co se seznámily z Maxine. Namyšlenou Francouzskou á la Paris Hilton made in France.

"Cos do toho dala?" zeptala se zvědavě Ela své kamarádky.

Pokrčila rameny. "Co sem našla. Fusky, co se povalovaly na zemi, prach z rámů obrazů, kus koberce, kytky z oken, kus čehosi neidentifikovatelného a ten recept."

"Fíha. to bude oříšek."

 

Ráno hned napsala dopis Severusovi. ten jí snad s protilátkou píchne.

 

Ahoj Severusi,

zdravím Tě z Point Blancu kdesi v Amerických horách. Je to tu docela fajn, ale máme s Lunou malý problém. Nevíš náhodou, jaké jsou protilátky na věci uvedené v přilehlém seznamu. Luna je přimíchala do Zneviditelňovacího drinku, ale z nás se stali dvě příšerky.

Díky moc,

Tvoje kmotřenka Eilleen.

 

P.S. Docela to hoří.

 

----

 

Docela obnošené ponožky

Obyčejný prach

Notně ochozený,  poblitý koberec

Jakési kytky ( asi pár muškátů, trávy a něčeho rebarborového.)

Cosi

Dračí krev

Prášek z kůže mláďat jednorožce

nakostičkovaná dužina mandragory

Čtyřlístky

Jalovcové bobule

Chanell No.5

Zelený motýl

 

Fakt mockrát díky. Ela P.

 

 

Za několk dní jí přišla odpověď.

 

Ahoj Eileen,

jen co dopíšu tenhle dopis, jsem u vás. Do čeho jste se to, proboha živýho, namočily?

Tvůj kmotr SS

 

Jen co to dočetla, stál před ní muž v černých kalhotách, černé košili a černých brýlích.

"Ahoj, Elo," pronesl hlubokým hlasem. "Tak se na to podíváme."

Objala ho. Vlepila mu přátelskou pusu.

"Díky, Severusi, že máš na nás čas."

Zamračil se.

"Kdybych neměl, bylo by to horší. Myslím, že ten koberec v kombinaci se čtyřlístky začal působit."

"Ne," odbyla ho Ela. "To je ten prášek a čtyřlístky nebo jalovec a ta tráva sedmáků."

"Tráva. Tím myslíš marihuanu?"

Přikývla.

"aj, sakra. Tak tohle nezrušíme. Proč tam Luna tu marihuanu cpala?"

Ela pokrčila rameny. Fakr netušila.

"Aby to měl grády?"

Severus se zasmál.

"Aby to mělo grády, holky pitomý. A to jste na elitní škole. Sakra práce. Jak se jmenuje váš učitel Lektvarů?"

"Haggins."

"Fiorel Haggins. Zajímavé. Tak jo, najdeme Lunu a jdeme za ním. Rozumněno?"

"Rozumněno."

 

Luna flirtovala s profesorem Hagginsem v kabinetu Lektvarů. Tím zabili dvě mouchy jednou ranou.

"Ah, Severusi," pozdravil ho Haggins. "Rás tě zase vidím."

"Dobré odpoledne, Fiorele, i já tebe. Určitě víš, proč takhle děvčata vypadají."

Haggins přikývl. "Ten jejich dryják?"

"Hm, dryják. Luna umí berzvadne lhát, že ano, slečno Malfoyová. Otec by na vás byl pyšný."

Luna se zarděla. Severus ji správně obvinil ze lhaní.

"koberec, prach, prášek, madragora, dračí krev, cosi, motýl, Chanel no. 5, bobule jalovce..."

"Prokrynda pána," zakřičel Haggins. "O čem to tady mluvíš. Vždyť tohle by je zabilo. Jalovec a dračí krev v protijedu."

Severus ho sjel pohledem.

"Ne, já vyjmenovávám, co si slečny do lektvaru namíchaly. Jo a abych nezapomněl. Trávička zelená, do jara zhulená."

"A vy ještě žijete?" podivil je Haggins. Koukal se na Lunu a nam Elu.

Přikývly. "A moc dobře se nám žije"

Žádné komentáře