And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Půlnoční tanečnice

DVA

KUJME PIKLE

Probrala se brzo ráno. Rozhrnula závěs kolem své postele, podívala se po ostatních spolubydlících, a když shledala, že ještě všechny spí, vyrazila do koupelny.

Nemohla tomu uvěřit. Otec, o kterém si myslela, že je mrtvý, se najednou objeví u nich doma.

S Lill Mad, tedy její sestrou Lilly Madelain, o tom ještě nemluvila. Ještě ji ani od včerejšího večera neviděla. S Jamiem se minula ve společenské místnosti Nebelvíru,ale on se bavil s ostatníma šesťákama a ji nabral na vědomí. A Lill Mad někde randila. Eileen chtěla být  jako její straší sourozenci. Lilly byla krásná, u kluků oblíbená černovlasá, zelenooká holka a James byl James. Věčně zahrabaný ve svých knížkách, věčně experimentující s kouzly. A ona, Eileen, .... Měla dlouhé zrzavé vlasy, které nechtěly být normálně rovné nebo kudrnaté, zelené oči a jinak nic. Nepatřila k nejlepším studentům, ale k těm, co mají nejvíc průšvihů.

Když vyšla z koupelny, holky ještě spaly. Otevřela dveře a vstoupila společenské místnosti. Bylo ještě docela brzo na to, aby v místnosti někdo byl. Na pohovce u krbu seděla její sestra.

"Dobré ráno, Elo," pozdravila ji Lilly.

"Dobré, Lilly. Jaktože jsi vzhůru tak brzo?"

Lilly pokrčila rameny. "Čekám na tebe," oznámila ji. "Na tebe a Jamieho, jdeme běhat."

Eileen tušila, že po ní sestra s bratrem něco chtějí. Proč by jinak vstávali kolem šesté ráno a běhali s ní?

"Děje se něco, Lilly?"

Lill Mad zavrtěla hlavou. "Proč? Mělo by?"

"Ne," odpověděla jí Ela.  "Jen že to tak vypadalo."

Ozvalo se vrznutí dveří k chlapeckým ložnicím. Vedle Lilly se tiše posadil Jamie. Pohodil svými delšími vlasy.

"Co jak vypadalo?" zeptal se děvčat.

Obě dvě jednohlasně odpověděly. "Nic."

"Tak jdeme?" vyzvala oba dva sourozence Eileen.

Vypadali, jako by se jim nechtělo, ale oba dva vstali.

S tichostí vyklouzli z nebelvírské společenské místnosti a v mírném poklusu se rozběhli ke Vstupní síni.

 

Eileen se při běhání honila v hlavě spousta myšlenek. Proč mají najednou její sourozenic zájem o běhání, když byli známí sedmispáči v celém Nebelvíru?

Tušila, že se jí hodlají na něco zeptat. Usoudila to podle toho, jak se na sebe dívali. Jako by se v myšlenkách hádali, kdo se Eileen zeptá.

Zastavili se u hájenky blízko lesa. Posadili se na lavičku přistavěnou k jedné zdi a lapali po dechu.

Teprve svítalo. Slunce se opíralo o hájenku a vrhalo na bílý sníh stín.

Eileen se postavila. Párkrát poskočila, aby se zahřála, protože mikina ji zrovna moc tepla neposkytovala, protáhla se a podívala se na Jamese.

"No tak, Jamesi," obořila se na něj. "Vybal to."

James se zašklebil na Lilly. Vstal a Eileen se posadila na jeho zahřáté místo.

"Víš... Eileen," natahoval to, jak nejlépe uměl. "Jde o otce."

To slovo OTEC ji dokonale probralo.

"Co je s ním. Je mrtvý, nebo ne?" řekla. Čekala na jejich reakci.

"No... právě že ně," řekl James.

Ela se teatrálně zasmála. "Si děláš srandu, že? Tak co mi chcete, když jste šli se mnou tak ochotně běhat?"

Lilly se na ni podívala. Nechápavě.

"Eileen, drahoušku," oslovila ji. "On fakt žije. Včera jsme ho viděli."

"Aha. V doupěti, že jo. Ty myslíš toho černovlasého, zelenookého pána, co vypadá jako James?"

Oba dva sourozenci na ni vyvalili oči.

"Takže jsi ho viděla...."

Přikývla.

"A mluvila s ním...."

Přikývla.

"A co potom?"

Mávla nad tím rukou. Nechtěla jim vysvětlovat, že ho málem zabila.

"No tak, Elo, jak vypadalo vaše shledání?" vyptávalal se Lilly.

"Víš co, Lilly Madelain, zeptej se ho sama. Já nemám chuť mluvit o OTCI......" Odmlčela se. Raději jim to řekne. "Málem byl pod kytkami."

Nikdo nepromluvil. Nikdo se na nic nevyptával. Mlčeli a mlčet zůstali až do snídaně ve Velké síni.

 

Při hodině Dějin Eileen začala vyplňovat dotazník, který ji poslala AMA (American Magic Asociation).

Jméno?

Eileen Potterová

 

Datum narození?

29.2.2012

 

Škola, kterou navštěvuji teď a ročník

Anglická škola čar a kouzel Bradavice, ročník třetí

 

Společník?

Luna Diana Katarina Malfoyová

 

Datum narození?

17.6.2012

 

Škola a ročník, jenž navštěvuje (v případě shody nevyplňovat)

---

 

Podpis zákonného zástupce, žadatele, zákonného zástupce společníka, společníka

 

Na třech linkách byly podpisy. Jen její chyběl. Rychle načmárala své jméno a prohlédla si pětistránkové lejstro, které právě vyplnila.

Nakonec skončila u podpisu.

 

Ginnevra Potterová      Eileen Potterová     Draco Alan Luthien Malfoy                Luna Diana Katarina Malfoyová.

 

Pergameny přeložila a strčila je do brašny. Potom je musí ještě zapečetit, na to potřebuje rodinný prsten, a donést do sovince a poslat.

 

Po večeři k ní přišla profesorka Weasleyová. Eileen seděla s Gabrielem a Kevinem u nebelvírského stolu a bavili se o famfrpálu.

Profesorka si odkašlala, ale nikdo jí stejně nevěnoval pozornost. Nebo aspoň nikdo z naší trojice. Všichni ostatní byli skoro v pozoru.

"Pánové, slečno, mohli byste mi věnovat pozornost?"

Ignorovali ji. Věděli, že jim nic neudělá.

"Ehm, ehm.... pane Weasley, slečno Potterová, pane Weasley," oslovila je podruhé. "Za ignoraci učitele vám každému strhávám pět bodů. A taky se dnes po večeři dostavíte ke mě do kabinetu. Všichni tři. V sedm hodin. A slečno Potterová, buďte tak laskavá a přiveďte i vaši sestru a vašeho bratra."

 

Hodiny na věži odbily sedm hodin. Všech pět jich stálo před kabinetem profesorky Grangerové. Eileen se opírala o Gabriela a něco mu šeptala. James se bavil o něčem s Kevinem a Lilly praskala z nudy bubliny ze žvýkačky.

Přesně na minutu se otevřeli dveře a pětice vstoupila dovnitř.

"K nám domů," zavelela profesorka.

Každý si postupně nabral trochu letaxe, stoupl si do krbu a nahlas a zřetelně zvolal. "Doupě."

 

Na sedačce v obývacím pokoji seděla Eileenina maka, otec a strýc Ron, otec Gabriela a Kevina. Když do pokoje vstoupila Eileen, zmlkli.

"Dobrý večer, mami, strejdo," pozdravila je Eileen. "Něco se děje, že jsem tu zase?"

"Dobrý večer, Elo," pozdravil ji strýc. "A mělo by?"

Zase to -Mělo by?-

Zavrtěla hlavou a posadila se do nejbližšího křesla. Po ní do místnosti vstoupila Lilly. Po dlouhé chvíli do pokoje vešli i chlapci s Hermionou. Každý měl v ruce krůtí sendvič. Posadili se na volnou pohovku. Mlčeli.

"Tak co se děje?" zeptala se Eileen.

Dospělí se po sobě podívali.

Nakonec promluvil Potter.

"Jste tu kvůli mě," řekl. "Vím, že mě nenávidíš, ale tohle si poslechneš. Ty, tvoji sourozenci a Gabriel s Kevinem."

Gabriel a Kevin se po Eileen podívali a sjeli ji pohledem, kterému říkala Pohled číslo 99. - Do čeho jsi nás to proboha zatáhla. Používali ho často, protože být v jakémkoliv vztahu s Eileen znamenalo katastrofu.

Potter se nadechl. "Lilly, posaď se prosím."

Lilly ho poslechla a vmáčkla se na pohovku mezi Jamesem a Kevinem.

"Musel jsem odejít, protože mě ministerstvo křivě obvinilo z vraždy, kterou spáchal člověk jménem Finnigan Cross. Nikdy dřív jsem ho neviděl a měl jsem jít kvůli němu do Azkabanu. Proto mi Řád pomohl s útěkem. skrýval jsem se v Rusku, kde jsem si po desetiletém cestování udělal přátele. Nikdo mě neznal. Byl jsem pro ně jen ten Angličan. Znali mě pod jménem Samuel Wood. Byl jsem novinář na volné noze, podávající Věštci zprávy z Ruska. A teď jsem se vrátil. Deset let je totiž standardní doba, kdy se upouští od stíhání. Avšak to, co jsem se dozvěděl tady od Ely mi vyrazilo dech. Mohl jsem být pryč jen dva roky místo deseti.

V Rusku jsem poznal člověka jménem Alexander Medvědov. Alexandr kdysi pracoval jako špion. Pomohl mi s malým neškodným kouzlem, které mi vás pomáhalo chránit. Věděl jsem o všem, co se stalo v této rodině.

Třeba to, jak Jimmy rozbil kuchyňské hodiny, protože mu vadilo, když každý večer začali ukazovat Čas na kakao, které nenáviděl. Nebo když se Madly poprvé přemístila, kdy jí bylo deset. Nebo třeba to, jak malá pětiletá Ela přinutila sestru a bratra...."

"Dost," vykřikla Eileen. Mračila se a neměla daleko k výbuchu vzteku. "Neměl jsi na to právo."

"Eileen," pokoušela se ji zastavit matka, ale nepomáhalo to. Její sourozenci a bratranci očima hledali nejbližší možný úkryt.

Tentokrát ji v tom strejda Ron nechá. O to se Eileen postará. Žádné utěšování, žádná uklidňující slůvka. Měla vztek, který se dral z jejího nitra ven.

"Eileen, přestaň," křičela ze zoufalství matka, ale Ela ji neslyšela.

Zírala na otce. Hypnotizovala ho. On ji upřeně sledoval. Nakláněl se napravo, nalevo, jak Ela chtěla. Byl v její moci. Na cokoliv by teď pomyslela, okamžitě by to splnil. V kousku duše přesto cítila, že to, co dělá, je špatné. Nikdy se k ní nechoval špatně, to ne, ale......... ublížil ji. Nechal ji tam stát, malou plačící Elu. Nechal ji tam stát po tom, co jí řekl ,Sbohem, Elo'. V ten okamžik věděla, že ztratila přítele a otce.

"Elo!"

"Eileen!"

Slyšela ty výkřiky, ale rozhodla se je ignorovat. Chtěla otci udělat to, co jí on udělal kdysi. Nadechla se. Věděla, že to,co se chystá udělat, bude těžké nejen pro její matku ale i pro Lilly s Jamesem. Vydechla. A zmizela.

Žádné komentáře