And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

PJ

Část šestá

Rodinný večer
O šest let později
---
Seděla na terase a spokojeně se dívala na tři hrající si děti. Evan, chlapec s černýma vlasama, se k ní pomalu přibližoval. V náručí držel králíka Bonga. Natáhl ruce a podal jí ho.
"Tan je ale hezký, Evane, kdepak jsi ho vzal?" zeptala se svého syna Christina.
Chlapec ukázal na schody do zahrady. Chytl Christinu za ruku a táhl ji za sebou. Na schodech stojí velká klec a v ní je ještě jeden králík. Tentokrát bílý.
"Olivere, podívej, co tu máš," zavolala Christina na druhého chlapce. Ten položil autíčko a přiběhl k matce.
"Bunny, tak sem jses ztratil, uličníku!" vyhuboval mu šestiletý Oliver.
Vzadu na terase se rozplakalo to nejmladší dítě. Tříletá holčička.
"Co se děje, Fran?" Matka k ní přiběhla a vzala ji do náruče.
"Kde je Toddy?" zeptala se matky. Toddy byl její plyšový králík. Christina se rozhlédla po terase. Nakonec ušmudlaného plyšového králíka našla v bedně s hračkama.
"Tady je, beruško," oznámila jí a podala jí ho. "Kdo mi najde tatínka, dostane zmrzlinu." Děti nadšeně vyskočily a rozběhly se hledat otce. Christina se podívala na zahradu. Milovala Velkou alej, kde měli svatbu, a milovala to tiché místečko u jezera, kam chodila s Alexejem, když chtěli mít chvilku klid. Nadechla se a vkročila dovnitř. Zastavila se. Blížil se k ní její manžel. Na svém kolečkovém křesle vezl usmívající se Francisku.
"Já ho našla první," říkala malá holčička. "Já dostanu zmrzlinu."
"Ty jsi moje holčička," chválikl ji Alexej. Christina se k němu zohla a políbila ho. Fran zavřela oči.
"Kdes našel ty králíky?" zeptala se ho Christina.
"U sebe v pracovně. Ohlodávali mi tam krabice s papíry."
"Nevyrazíme si někam?" navrhla Christina.
"Kde necháme děti?"
"Mia a Henry by je pohlídali."
"To nepůjde. Odjeli do New Yorku."
"Tak by je pohlídala Jasmine."
"Nemůžeme jí je nechávat pokaždé, když někam chceme jít. Má vlastní život."
"A Lukas?"
"Že by je vzal na zkoušku do divadla?"
"To není špatný nápad. Zavoláš mu, miláčku?"
"Tak si vem princeznu. Šup k mamince, princezno." Fran pomalu vstala a skočila na Christinu.
Alexej si vytáhl mobil. Vytočil Lucasovo číslo a čekal.
"Ahoj Lucasi.....Dobře. A ty?....Neměl bys dnes večer čas?... Pohlídáš nám děti?.....Aha. Tak to jo. Díky moc, Lucasi." Zavěsil. Zvedl oči ke Christině. "Lucas je v Londýně s divadlem. Nevezmeme děti s sebou?"
"K Mohmmedovi?"
"Ne, do McDonnalda."
"Děláš si srandu, že jo?"
Alexej se na ni podíval vážným pohledem. "Ne, myslím to vážně. Tam jsme ještě nikdy nebyli."
"Do Mekáče, do mekáče," skandovali kluci stojící za rodiči.
"Tiše, kluci!" napomenula je Christina. "Nebo vás bude hlídat Greg." Greg byl jejich řidič. Občas děti pohlídal, když musela jít Christina nakupovat nebo když pracovala.

Christina řídila. Rudý kabriolet. Na zadních sedadlech měla připevněné tři autosedačky, pod nimi berle a na předním sedadle vedle ní seděl Alexej. Místo šatů si oblékla džíny, černý třpytivý top a dlouhý černý svetr. Alexej měl na sobě džíny, červené tričko s nápisem a černou mikinu. Kluci s Fran se ani nepřevlékli. Ujížděli večerními ulicemi Westfieldu a pozorovali dění ve městě. Dívali se na lidi sedící na zahrádkách před restauracemi, mladíky hrající basket vedle školy a důchodce povídající si na rohu.
Zastavila před budovou McDonnaldu. Uvnitř se svítilo a bylo plno. Rodiče s dětma a mladí se vesele bavili. Christina pomohla vystoupit alexejovi, vyprostila děti z autosedaček a otevřela velké prosklené dveře. Ovál ji vydýchaný vzduch vonící po smaženém jídle. Přistoupila k pultu.
"Dobrý večer, co si dáte," uvítala ji hosteska.
Christina se podívala na její jmenovku. Stálo na ní: Colleen. "Dobrý večer, Colleen. Chtěla bych tři Happy Mealy, dva Chikenburgery, dva Cheesburgery, jeden Big burger, tři malé jahodové shaiky, dva velké Sprity a pětkrát střední McFlurry."
Collen všechno chystala na tác na pultu. Jídlo se na něm vršilo. Kralovaly mu tři velké červené krabice s usmívajícím se klaunem, dva velké kelímky se Spritem, tři malé shaiky a několik balíčků s burgery."
"Všechno?" zeptala se Christiny Collen.
"Ne, ještě bych si vzala dva saláty Caesar s jogurtovou zálivkou. Teď to bude všechno."
Colleen všechno spočítala. "Dělá to čtyřicel liber osmdesát pět," oznámila Christina.
Christina sáhla do kabelky pro peněženku. Vytáhla z ní platební kartu. Zlatou. Colleen na ni nechápavě hleděla.
"Můžu tu snad zaplatit kartou?" zeptala se hostesky.
"Samozřejmě," řekla hosteska Colleen a přebrala od Christina kreditku. "Sem namačkejte prosím PIN," podala jí elektronickou krabičku s čísly, "a sem se prosím podepiště," schovala krabičku s čísly a vytáhla stříbrnou elektronickou desku. Podala Christině pero a Christina s podepsala. Viděla, jak se její podpis zobrazuje Colleen na počítači. "Děkuji vám. Příjemný večer," rozloučila se s ní hosteska. Christina uchopila tác a nesla ho přes celý podnik k boxu, kde seděl Alexej s dětmi.

Odjížděli. Fran s Evenem spokojeně spali, Oliverovi se v autosedačce klížily oči. Alexej seděl pohodlně rozvalený na předním sedadle, hole měl strčené pod sedadlem.
"Byl to nádherný večer," řekl své ženě.
"To ano. Bylo zas jednou hezké sledovat naše děti. Miluji tě, lásko," řekla mu a něžně ho políbila.
"Nedáme si ještě skleničku vína?"
"Už se mi chce tak spát." Zívla. "Myslím, že to odložíme na zítřek."
Projeli po štěřkové cestě ozářenou branou. Vystoupili. Chůva už čekala na schodech do sídla a pomohla Christinaě vytáhnout spící děti. Alexej taky vystoupil. Do kabrioletu skočil mladík a jel ho zaparkovat. Všechno běželo jako na drátkách.
Christina ulehla do postele a poslouchala zurčící vodu v rybníčku na zahradě. Byla ráda, že její děti spí spokojeně v okolních pokojích. Dalo jí zabrat, než Fran sundala šatičky s panenkou Barbie, a Evanovi kočili se spoustou knoflíčků. Všem oblékla stejné pyžamo s kačerem Donaldem a políbila je na dobrou noc, jako to dělala každý večer. Vzala si časopis z nočního stolku a začala si číst. Do ložnice přijel otevřenými dveřmi ALexej. Už měl na sobě jen tmavě zelené boxerky a šedý nátělník. Christina se na něj podívala.
"Pojeď blíž!" vyzvala ho. Přijel. Políbila ho. "Miluji tě."
"Doufám, že nemyslíš na to samé?"
"Na co?" zeptala se ho nevinně. Usmála se.
"Na to, že tenhle starý zámek ožil, když je tu tolik dětí. Co si takhle pořídit ještě nejméně dvě?" Objel postel a opatrně se nadzvedl a vklouzl pod přikrývku. Vytrhl Christině časopis z ruky a hodil ho na podlahu. Zhasl i její lampičku. Dotkl se místa na jejím krku a ona roztála pod přílivem toho vzrušení.




5
7
Žádné komentáře