And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

PJ

Část sedmá

Další členové široké rodiny
obrázky a animace, gify a obrázky ke stažení, obrázky do mobilu, obrázky pro lide.cz



Na příjezdové cestě zastavilo černé Mini. Vystoupila z něj vysoká tmavovlasá dívka v doprovodu stejně vysokého, ne-li vyššího, blonďáka. Christina na ni čekala na schodech. Měla na sobě béžové plátěné kalhoty a růžové tričko. V náručí držela bílého králíka.
"Ahoj, Jasmine, vítej na Westfieldu," uvítala svou neteř.
"Ahoj, Christino. Jsem ráda, že jsi mě pozvala. V Londýně začíná být nuda." Povzdychla si. "Mohla bycg ti představit svého přítele Milese? Milesi, tohle je moje tetička Christina." Miles Christině potřásl rukou a předal ji květiny. Růžové lilie.
"Mohl byste je podržet, Milesi?" požádala ho Christina. "Bunny by zase utekl." Ukázala na králíka v jejím náručí. "Naháním ho už celý den."
"Kde máš děti?" zeptala se jí Jasmine.
"Evan a Alexej jeli nakupovat, Oliver se někam ztratil s Gregem a Fran se koupe v bazénku na terase."
"Zlatíčko, můžu jít za ní?" zeptala se Christina. Christina přikývla. Podíval se na Milese. "Nechcete se něčeho dobrého napít?" Milese nesměle přikývl a následoval Christinu do kuchyně.

Kuchyně byla uklizené a všechno v ní se je blýskalo. Kolem sporáku běhala kuchařka a ochutnávala to, co vařila.
"Dobré ráno, Agnes," pozdravila ji Christina. "Manžel ještě nedorazil?"
Kuchařka zavrtěla hlavou. "Ale měl by si pohnout. Zmrzlina bez lentilek slečně Fran nechutná."
Christina se usmála. Do kuchyně zadními dveřmi vjel Alexej ověšený taškami a Oliver ho následovat. Se stejně velkým počtem tašek.
"Ahoj, milíáčku," pozdravil Christinu. "Agnes, tady to máte. Snad je to všechno." Agnes se podívala na obsah každé tašky.
"Snad," povzdychla si. Z tašky vytáhla pórek a začala ho krájet.
"Kdo je tenhle mladý muž?" zeptal se  Alexej Christiny. "Mladíku, zavřete si pusu, když se něčemu divíte," napomenul Milese Alexej.
"Alexeji, tohle je Jasminin přítel Miles. Milesi, tohle je můj manžel a Jasminin strýček Alexej." Pánové si potřásli rukou. "A ten nezbeda na Alexejiově klíně je Evan."
"Oliver, mami," opravil ji Oliver.
"Oliver, promiň, miláčku. Nechceš jít za Fran a Jasmine? Jsou na terase." Oliver poslech. Slezl z otcova vozíku a odešel dveřmi z kuchyně.
Alexej otevřel dvířka baru a vytáhl z něj láhev se skotskou. Nalil trochu do každé sklenice, kterou mu mezitím christina připravila. Nabídl Milesovi, své ženě a naposledy si vzal svou sklenici. Chtěli si připít na tykání a na seznámení, jenže do kuchyně vběhl Oliver.
"Mami, mami," křičel. "Jasmine."
"Co se jí stalo, miláčku?" zeptala s esvého syna Christina. Nechápala, co jí tím chtěl říct.
"Spadla z terasy a leží na trávě!"
"Panebože!" vykřikla Christina. "Alexeji, volej do nemocnice, a vy, Milesi, mi s ní pomůžete do auta."
Christina vyběhla z kuchyně ven a zamířila na terasu. V patách ji byl Miles a Oliver. Ocitli se venku. Na terase uviděla Fran.Proběhla kolem ní a seběhla schody. Pod nimi na upraveném centimetrovém trávníku ležela Jasmine. Měla zavřené oči a na hlavě krvavou ránu. Klekla si k ní.
"Jasmine, Jasmine, slyšíš mě?" Poplácala ji po tváři. Nic. "No tak, zlato, nevzdávej to. Slyšíš mě?" Jasmine nereagovala. "Olie, skoč za Gragem, ať nechá toho blbnutí s Evanem a přistaví mi auto. Lexuse, vyřiď mu, jo."
Oliver přikývl a rozutíkal se směrem ke garážím.
"Milesi, ty mi s ní pomůžeš na druhou stranu domu. Chyť  ji za nohy. Tři, dva, jedna..." Na jediný pokus ji zvedli. Její bezvládné tělo bylo těžké.
Na terasu vjel Alexej. Na klíně se mu vezl Oliver.
"V nemocnici už hna nás čekají!" oznámil manželce.
"A Greg už taky čeká," řekl Oliver.
"Mí šikovní kluci. Kde je Evan?"
"S Agnes, v kuchyni," řekl jí syn.
"Dobře. Vem Fran a běžte za nimi také. A řekni jí, ať vás na chvilku pohlídá. Nebo ne, taťka tu zůstane s vámi." Dávala rozkazy za pochodu. S omráčenou Jasmine vystoupili schody na terasu a nesli ji pomalu k domu.

Čekali v chodbě nemocnice. Seděli na plastových židlích a poslouchali nemocniční ruch. Christina čekala na dokrora Piersona. Uviděla ho přicházet. Postavila se.
"Williame, jak je na tom?" zeptala se ho nedočkavě.
Doktor si oddychl. "Všichni tři budou v pořádku. Jasmine má jen zlomenou nohu a lehký otřes mozku."
"Tři?" zeptala se ho nechápavě Christina.
"Chtěli jsme vám to říct," chopil se slova Miles."Jasmine čeká dvojčata."
"Samé dobré zprávy. Díky Bohu, že jsou v pořádku. Necháte si ji tady?"
Doktor přikývl. "Pár dní na pozorování. Jeďte domů. Čekali jste tu dlouho."

Jasmine ležala v posteli. Kolem ní seděly děti a hrály si s ní. Smála se. Na nočním stolku měla několik kytic od strýčka Alexeje a Milese. Do pokoje vstoupila Christina. Podívala se na své děti a na Jasmine zářící stěstím.
"Ještě ti nevyprávěli o Pokémonech?" zeptala se jí.
Jasmine zavrtěla hlavou. "Ne, Fran mi vyprávěla o vašem výletě do McDonaldu."
"Už přijeli," oznámila Jasmine Christina. "Alexej je vzal do knihovny. chceš pomoct s oblékáním?" Děti vystrčila ven se slovy, ať jdou pozdravit tetičku Miu a strýčka Henryho. Ze skříně vytáhla dlouhou béžovou sukni a hnědé vyšívané tričko. Jasmine se posadila. Nohu v sádře spustila dolů a druhá jí následovala. Vysvlékla si noční košili a oblékla si hnědé tričko. Christina jí pomohla obléci sukni. Sama na sobě měla zelenou košili a hnědé golfové kalhoty. Podala Jasmine berle a podepírala ji celou cestu až do knihovny.
Uvnitř bylo docela rušno. Alexej s Henrym něco probírali a Amélie si prohlížela knihovnu. Když se otevřely dveře, zpozorněli. Do místnosti vstoupila Chrisina podpírající Jasmine a Miles s květinou v ruce.
"Jasmine, drahoušku, jsi v pořádku?" zeptala se Jasmine Mia.
"Ano, máti, jsme v pořádku."
"Jste?" podivil se Henry.
"No, já, Tim a David, je nám opravdu dobře."
"Miláčku, to je báječné. Budu babička," prohlásila Mia.
Ale Henry protestoval. "Nemůžu být tak mladý dědeček. Harrison se stal dědečkem o mnoho let později."
"Ale tati," řekla Jasmine. "Buď rád."
Christina jim taky chtěl něco říct. Přišla na to nedávno. Ale už to na ni bylo znát. "Alexeji, taky bych vám chtěla něco říct. Budeš zase tatínek." cítila pohledy ostních. Věděla, že už maní tři děti, ale Alexej jich chtěl pět.
"Christino, jak dlouho to víš?" zeptal se jí Alexej.
"Měsíc. Vím, vím, měla jsem ti o tom říct dřív, ale..... nemyslela jsem, že to vezmeš takle. Všem říkáš, že bys chtěl ještě další děti, ale teď....."
"Jsem rád, i když to tak asi nevypadá. Promiň."
"Neomlouvej se, Alexi." Nadechla se. Musela to vydýchat. "Nepůjdeme ve?" navrhla jim.





6
8
Žádné komentáře