And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

TŘI

Čtvrtá dcera
"Dobré ráno, mí mladí elementáři," pozdravil je profesor Flame na první hodině elementární magie. "Zde se budete učit, jak ovládat magii bez použití kouzelnické hůlky, jak jste byli až doposud zvyklí." Vyčaroval ohnivou kouli a poslal ji směrem k Davidu Bravemu. Ten vytasil hůlku a kouli jediným pohybem zničil. "Takhle ne, pane Brave. Říkal jsem BEZ HŮLKY. Elisho, mohl bych vás poprosit?" zeptal se jí.
Kývla hlavou
"Pojďte prosím před tabuli a já vám vysvětlím, jak kouli chytíte. Jste elementár vody, bude to pro vás těžší. I když vám oheň neublíží, mějte se na pozoru. Co vzniká zahřátím vody, Amélie."
"Pára, pane," odpověděla Amélie.
"Správně, pára. Plynná voda, kterou, abyste ji dostala zpátky, musíte nechat zchládnout. Vaším úkolem je kouli obalit vodou a potom ji bez úniku páry a kouže zničit."
Kývla hlavou, že mu rozumí. Vyslal k ní ohnivou kouli, se kterou opatrně manipulovala. Obalalila ji tenkou vrstvou vody, kterou postupně zvětšovala. Oheň uvnitř plápolal, ale vodní bariéra ho omezovala. Zničila kouli jediným pohledem.
"Výborně, Elisho. Pět bodů pro Elementár.
Ozvalo se klepání. Do učebny vstoupil prvák.
"Dobrý den, profesore. Ředitelka Kouzlotvoru by ráda mluvila se slečnami Cheekyovými."
"Dobrý den, Kyle. Ano, doprovoďte je, prosím. Elisho, Amélie, hodně štěstí," popřál jim profesor Flame.

Chlapec je vedl dlouhou chodbou a potom po schodech do druhého sklepení, kam měli žáci vstup zakázán.
Už věděli proč. Ve druhém sklepení byly byty učitelů. Chlapec se zastavil před černými dřevěnými dveřmi. Zaklepal a zmizel.
Slyšely kroky. Ředitelka Kouzlotvoru se blížila. Otevřela dveře.  Pod kápí ji vylézaly jen dlouhé černé vlasy.
"Pojďte dál, prosím," požádala je. "Podaďte se," řekla, když byly uvnitř. Posadily se do měkké černé pohovky. V rohu místnosti seděla další postava. "Pan Cheeky jr. mi dal vědět, že se mnou potřebujete mluvit. Soukromě."
Nedávalo ji mto smysl. Chtěli mluvit s rodiči. Ne s ředitelkou Kouzlotvoru.
"To bude asi omyl," promluvila Elisha. "My chtěli mluvit se Selenou a Derekem."
"No a je rozdíl mezi mamkou, Selenou a ředitelkou Kouzlotvoru? Ne, žádný. Sundala si kapuci z hlavy. Byla to jejich matka, Selena.
"Mami," vykřikla Amélie. "Co tady ....!"
"Učím, beruško."
Někdo zaklepal. Selena šla otevřít dveře. Za ní kráčela Isabela.
"Tak a jste tu všichni. Jen Derek musí dorazit." Jen to dořekla, Derek se přemístil do jejího bytu.
"Tak, teď jsme kompletní," oznámila jim Selena.
"A co Ullian," zeptala se Elisha.
"Já jsem tady, kotě," ozvalo se z rohu. Bratr sundal z hlavy kapuci a podíval se na ni. Oddechla si.
"Víme, že se u nás doma objevila holka, co tvrdí, že je vaše sestra. Matka mi to dala vědět jen několik hodin před tím, než jste se to dozvěděl Ull," začala Selena.
"Ale..." ozvala se Isabela. "Aspoň si nám mohla říct, že tu budeš učit."
"To tys byla ta osoba na zahajující snídani," řekla jí Elisha. "Mělo mě to napadnout, když jsem slyšela ten hlas. Zapomenout, jak zní hlas vlastní matky. a kdo jinej chodí celej v černým."
"Já... to Michael. Když se mnou včera chtěl mluvit. Jednalo se o tenhle post učitele MMT a ředitele Kouzlotvoru. Nic jsem neměla na práci, tak jsem na to kývla. Ani Wise o tom nevěděl. Proč si myslíte, že jsem vám to nemohla říct dřív."
"A co ta Selene upírka?" zeptala se matky ELisha.
"No nic. Dostala jsem čtvrtinu sklepení a pohodlný byt. Líbí se vám?"
Manžel, syn a dcery pokrčili rameny.
"Taťka tu se mnou bude bydlet a Ulli taky, ale vy tři budete muset zůstat ve vašich kolejních místnostech."
"My se nějak nebavíme o té holce," připomněla Amélie.
"Musíme počkat," podívala se ke krbu, "na babičku." Jen to dořekla, v zelených plamenech se objevila babička Olivie s Drallem a jakousi holkou.
Děvčata se k prarodičům vrhla a objímala je. Neviděla je tak často, jak by si obě strany přály. Elisha si začala prohlížet tu třetí postavu. Byla stejně vysoká jako ona. Vypadala jako ona, ale víc se podobala Isabele, ale měla světle hnědé vlasy, což měla Isabela taky.
"Dobrý den," pozdravila slušně.
I rodiče na ni hleděli.
"Dobrý den," oplatil jí pozdrav Derek Cheeky. "Vítám tě v naší rodině," řekl a ukázal na čtyři členy rodiny. "Já se jmenuji Derek Cheeky. Tohle je moje manželka Selene, Ullius, Elisha, Amélie a Isabela," představil svou rodinu Derek.
"Já jsem Sharon McDouglasová."
"Ne, nejsi zlatíčko," řekla rázně Selene, "Každé mé dítě má dvě jména a Sharon jsem rozhodně pro naše dcerušky nevybírala. Nemáš ještě nějaké jiné jméno?"
Zavrtěla hlavou.
"Musíš mít druhé jméno. Zavři prosím tě oči.
Nechtěla to udělat, ale nakonec je zavřela. Cítila lehký dotek na její mysli. Někdo se jí snažil dostat do hlavy. Použila nitrobranu.
"Nesnaž se tomu nijak bránit, ségra. Je to dar. Mimochodem já jsem Jasmine. A ty?"
Zavrtěla hlavou. Pomalu otevřela oči. Už nebyla v tom temném bytu. Stáli na útesu před domem, kterému říkali Půlnoční dům. Před ní stáli také její prý sourozenci.
"Já jsem  Janish, a ty?" opakovala ta druhá.
"Já jsem Samuela, a ty?" opakovla jako ozvěna ta třetí.
"A já jsem Marcus," prohlásil ten kluk, "a ty?"
Zřejmě ji chtěli dohnat k šílenství. Hlavou se jí honili různé myšlenky na to, co by jim udělala.
"Nám nemůžeš ublížit," poznamenal Marcus, "my jsme nesmrtelní."
"Ale co já," vykřikla bezmocně. "Co já, já nejsem taková jako vy. Vy jste ..."
"Jiní? Zrůdy?" ujala se slova Samuela. "Ale o mně to tvrdit nemůžeš. Já jsem jiná. Dostala jsem možnost být jiná. Možná jsi jako já. Víla."
"Ne, nejsem. Vy jste prostě zrůdy. Jinak to říct fakt nemůžu. Nebýt té podoby, neznám se k vám."
"To taky nemusíš," vykřikla Jasmine, která bránila své sourozence. "Nikdo se nás neptal, jestli chceme dalšého sourozence. Ty jsi prostě navíc."
"Nech toho, Jasmine," okřikl ji Marcus. "Nemůžeme ji nutit, aby nás viděla takové, jako jsme. Naši prvou tvář by mohla vidět, kdykoli by si řekla. Její smůla. Ale ona svůj původ nezapře. Začne se měnit. Stejně jako vy, ale později. Možná bude jako vy dvě, možná bude jako Sam, ale taky může být jako já. Tak se podívej, holka." Proměnil se. Byl stejný, jen oči se změnily a taky ten úsměv. Oči zčernaly, a když se usmál, trčely mu z pusy dva dlouhé, špičaté zuby. "Vidíš to, já nejsem zrůda. Jsem takový, jaký jsem vždy chtěl být. Chtěl jsem být jako matka. Upír. A taky se mi to splnilo. A vidíš Duo Destruo? I ony se změnily v podobu svého otce. Staly se elementáry. Mocnějšími než jejich otec. Elementáry vody. A Sam. Sam z toho vyšla nejlíp. Ano, přiznám, že byla vždy babiččiným mazlíčkem. To víš, babička Olivie je víla a její matka taky a babička a prababička. Dědí se to po celé generaci. I matka je víla, svým způsobem, víš? Ne, nevíš, nechceš vědět. O hodně přicházíš. chtěli jsem tě přijmout do rodiny, ale když odmítáš? Tak si běž. Vypadni z naší mysli."
Ocitla se zpátky v místnosti plné lidí. V místnosti daleko od jeího skutečného bydliště. Dívali se na ni čtyři páry očí a čtyři páry se na ni nedívali.
"Zjistila jsi, jak mocné jsou mé děti?" zeptala se jí Selena.
Přikývla.
"Chceš zůstat v naší rodině?"
Pokrčila rameny. Sledovalo ji osm párů očí.
Příkývla.
"Vítej, Olivie, v naší rodině, jistě jste si se čtyřkou dobře popovídali. Ještě ti všechno vysvětlí. O svou moc se nastarej. Až se projeví, tak se projeví. Mezitím budeš studovat tady v GVA v Kouzelníkovi. Hezký den."
"Nashledanou," řekli babička Olivie a Drall. "Brzy se uvidíme. Možná dřív, než si myslíte." A zmizeli.
"Hezký den, děvčata," rozloučil se s nimi otec. "Musím jít do práce." A zmizel taky.
"A vy už musíte jít taky," vyprovodila je matka z jejího nového bytu. "Ukažte Olivii někoho z Kouzelníka, ať ji provede."

Vraceli se zpět do Vstupní haly. Všude bylo ticho a ony ho nechtěli rušit. Vracely se z matčiného nového bytu následování Olivii, jejich novou sestrou. Vešli do jídelny. Na to, že bylo ještě vyučování, to v jídelně žilo. Sedmý ročník Kouzelníku tu byl taky. Seděli u svého stolu a bavili se. Elisha následovaná sestrami k nim zamířila.
"Ahoj, vespolek," pozdravila je Elisha.
"A.. kohopak to tu máme. Cheekyová. Ještě že ses tu objevila. Potřebovali bysme někde spalašit zub upíra. Nevíš, kde něco takového sehnat?" zeptal se jí Janik Sidowsky.
"Co za to, Sidowsky. Mám to. Když ti něco takového seženu, dáš bacha na Olivii a všechno ji ukážeš."
"Kdo je Olivie?"
Elisha si poodstoupila, aby Janik viděl její novou sestru. Zvedl mírně obočí.
"Další sestra. Není vás nějak moc, Cheekyová. Udělám, co je v mé moci. Zatím dík."
"Nemáš za co. Zatím čus!" rozloučila se s ním a nechala u tam naštvanou Olivii. Šla ke svému stolu, kde už se poskládal zbytek třídy.

DVA

ČTYŘI

Žádné komentáře