And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

ŠEST

TRVALÁ PŘEMĚNA
Ve všech chodbách blikalo červené výstražné světlo. Teleporty v okolí jídelny byly plné. Elisha, Amélie, Isabela a Ulli měli však úplně jiné problému. Museli se dotat k ředitelně. Proplétali se mezi hosty a dávali pozor, aby skrytý vchod do ředitelny neminuli. Zastavili se před holou zdí s jediným chrličem.
Ulli lehce zaklepal na dveře ředitelny. Uvnitř bylo zřejmě rušno. Kamenný chrlič je nechtěl pustit dál. Dveře se ale otevřeli. Za nimi stál ředitel Wise.
"Slečno Cheekyová, Cheekyová, Cheekyová, pane Cheeky, pojďte prosím dál," pozval je dovnitř.
Uvnitř se tísnilo několik profesorů.
"To je nepřípustné, aby tak mladí kouzelníci zůstávali v zámku," křičel profesor Grump. "Jsou tak bezbranní."
"Viděl jste je bojovat, Lincolne?" namítala Haillea Redwoodová. "Jsou mnohem lepší než ti, co tu byli před několika lety. Doba je zlá a oni si to uvědomují. Uvědomují si, že všechno, co je chrání před okolním světem, jsou ta silná kouzla kolem školy. Nejsou hloupí, Lincolne."
"Ne, nejsme," skočila jí do řeči Elisha. "Všechno je pravda. Kdo minulej rok zachránil tomu prvákovi život? Já. A kdo tu jako jediný zůstal, když šlo do nejtužšího, když chtěli školu zavřít kvůli tomu incidentu s Dafné Stoneovou. My. To my tvoříme celou tuhle akademii. My, studenti."
"Samozřejmě, slečno Cheekyová..."
"Ne, ještě jsem neskončila, profesore Grumpe. Jsme silnější, než si myslíte. Je nám šestnáct a už máme SMM kolem patnácti. Kolik máte vy, profesore? Patnáct? Šestnáct?"
"Má pravdu," přerušila ji matka. "Vím, co jsou moje děti zač a jak tvdě si půjdou za svým. Nemůžeme jim to zakázat. Obešli by naše zákazy. Nechme je vést bitvu. Měli by se dozvědět, proti jakému nepříteli stojí."
Ředitel se tahal nervózně za dlouhé stříbrné vousy. "Posaďte se, všichni," řekl. "Je nejvyšší čas napravit chyby. Začnu od začátku." Posadil se za stůl. "Když jsme akademii zakládali, nebyl jsem to jen já. Zakládal jsme ji společně s bratrem a sestrou. Sestru Barbaru po třiceti letech ve vedení školy zabilo nevyvedené kouzlo jednoho studenta a bratr Percival se stáhl do sebe. Hodně cestoval po světě a řízení školy zbylo na mě. Školu řídím dobrých sto let. Před několika roky jsem dotal první dopis k narozeninám. Byl od mého bratra. Psal v něm, že chce řídit školu společně se mnou. Ne, nedovedl jsem si představit, že by mi do řízení školy někdo mluvil. Škola byla moje a hotovo. Dopisů přibývalo. Nakonec to ustalo. Myslel jsem si, že to brat vzdal .Mýlil jsem se. Tohle je jeho práce. On ví, jak se dotat do školy, ale nepočítal s tím ,že jsem změnil všechna hesla. Byl jsem bláhový. Je to moje chyba."
"Ne, není, Arnolde. Všichni víme, že váš bratr je posedlí," promluvila Celestin Sparklová, ředitelka Víly.
"Jak ,posedlý'" zajímala se Elisha.
"Můj bratr je blázen. Myslí si, že na téhle škole by neměli studovat metaformágové, animágové a artmágové. Myslí si, že škola je jen pro pravé kouzelníky. Nejraději by tu měl jen kouzelníky, černokněžníky, bílokněžníky a víly. Ale sám je elementár ohně."
"Ohně, zajímavé," promluvila Amélie. "To proti nám nemá šanci. My jsme elementáři vody."
"Já vím, slečno Cheekyová. Ale můj bratr má SMM šestadvacet. Větší naž vaše matka."
"Amélie, doufám, že nemyslíš na to, na co myslím já," zeptala se jí matka. "Je to hloupý nápad. Nezkoušely jste to nikdy a Olívie, neví, jak to používat."
"Mami, Olívii jsme všechno vysvětlii, nebo spíš v Kouzelníku ji to vysvětlili. Výměnou za Ulliho zub."
"Tak už vím, kde se u mě na sekci objevil Zneviditelňovací lektvar," prohlásil Frank Barnis, ředitel Kouzelníku.
"Zub? Upírský zub? Vy jste se snad zbláznili. Víte, jaké by to mohlo mít následky?" zuřila Selena.
"To byla jen pětka," bránil své sestry Ulli. "Sám jsem jim ho dal."
"Svět se zbláznil."
"Co to chtěli použítm, Seleno?" zajímal se ředitel.
"Laviniino spojovací kouzlo," vydechla Selena.
"Panebože," vykřikla Ebony Verveová, ředitelka Bílokněžníku. "Potřebují SMM vyšší než dvacet."
"Ale ony mají úrověň větší než dvacet. Že Ulii?"
Přikývl.
"Jak to?" ptala se Verveová.
"To je nemožné," přidala se Haillae Redwoodová.
"Ne není. Může za to to míchání ras. Už když se narodili, projevovali větčí magickou aktivitu než ostaní děti. Museli jsme jejich schopnosti omezit a svázat. A teď je zase rozvážu." Napřáhla ruce a rukama začala opisovat runu svázání. "Quento maximo," řekla Selena.
Elisha a její sestry cítily tu báječnou sílu, která se jim vrátila. Byly to zase ony. Síla jimi proudila. Ta nekonečná síla. Klíč ke všemu.
"Cítíte tu sílu, sestry? zabublala Elisha. "Je tak opojná."
"Jasně. Chyběla mi," zabublala jí na odpověď Amélie.
"Tak můžeme začít," promluvila kouzelným hlasem Isabela. "Můžete nám udělat místo?"
Profesoři se uchýlili za ředitele. Nevěděli, co se bude dít. Profesorka Verveová kolem nich propřípad natáhla kouzelný štít.
Elisha, Amélie a Isabela se chytly za ruce. Bez zaklepání do ředitelny vstoupila Olívie. Přidala se k nim stejně jako Ulii.
Isabela začala mumlat tichá vílí slovíčka a sourozenci opakovali po ní. Byli jako v transu. Pohupovali se do rytmu neslyšitelné vílí hudby. Mluvili čím dál tím nahlas a čím dál tím rychleji.
"Simulare forto silence, mio mares dal re panet. Il quento simulare, bioqeunto quadre minumale. Alafona jequetro petrifuque."
 Kolem nich se začala tvořit stříbrná mlha, která byla cítit po violkách. Mlha čím dál tím víc houstla. Za chvíli nebyl ani jeden sourozenec vidět. Mlha se po chvilce rozestoupila a z kruhu vystoupil Ullian. Změnil se v upíra. Oči mu zčernaly. Zamával křídli a pohlédl na matku. Postavil se ke dveřím. Po něm vystoupila z kruhu Olívie. Nijak se zezměnila. Jen měla jiné šaty. Sněhově bílé. Matka zalapala po dechu. Její poslední dítě bylo bílokněžník. Mlha zmizla úplně. Uprostřed stříbrného kruhu stály tři postavy. Vysoká stříbrnovlasá dívka a dva vodní elementárové. Dívali se na sebe a souhlasně kývali hlavou.
"Proměna je hotová," zabublala Jasmine.
"Hotová," opakovala Janisha.
"Konečně," kouzelně přitakala Samuela.
"Po dlouhé době," zabručel Markus.
"A tak je to v pořádku," dokončila stroze větu Sharon.
"Ale co přátelé. Poznají nás. Nebudou proti nám, když vědí, co jsme zač? Jakou máme sílu? Co dokážeme? Dokážeme ubránit svět? A co ty nejbližší? Zničí nás naše moc? Ovládne nás?" ptala se Jasmine.
"Ne, ne, ne," opakovala Janisha.
"Přátelé jsou důležití," promluvil Markus. "Najděte přátelé. Přiveďte je!" rozkázal sestrám.
Všech pět sourozenců vyšlo z ředitelny a zamířilo hledat přátele. Elementáři využili vodovodní potrubí. Prosákli se kamennou podlahou a splynuli s vodou. Víla  využila svou schopnost létat. Rozpřáhla svá křidýlka a letěla dlouhou chodbou. Bílá čarodějka zkoužela nitrozpyt. Všichni, na které narazila, měli chatrnou obranu. Věděla, že ti, co hledá, by se bránili. Markus vyletěl prosklenou střechou nad ředitelnou a hlídkoval.

Profesoři se po sobě dívali. Ředitel se podíval na Selene. Zraky všech profesor se stočili na ni.
"Co to bylo, Seleno."
"Moje děti, mílý Arture. Nikdo je neviděl jako miminka, že ne. Spoutali jsme je dřív, než jsme je někomu ukázali. Matka mi s tím pomáhala. Tohle je jejich pravé já. Teď jsou svobodní. Navždy. Nikdo už nesváže jejich moc ,protože oni jsou jeden. Jeden s SMM vyšší než třicet pět"
"Vypadají hrůzostrašně," promluvila Celestine Sparklová.
"Ne, jsou milí. Moje zlatíčka. A někdo to pochopil taky," odporovala jim Selene. "Musím jim pomoci. Kontaktujte Dereka." vyběhla z ředitelny. Vysvlékla si čenou bundu a z korzetu jí vylezla dlouhá černá křídla,. Protáhla si je a proletěla skleněnou střechou ven. "Svoboda. Konečně. Konečně svobodní."

PĚT

SEDM

Žádné komentáře