And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

SEDM

POVEDENÝ BRATR
Marcus přistál blízko jezera před zámkem. Pomalu se k němu blížila bílá čarodějka. Spojil se s ním pomocí myšlenek.
"Máš přátele?"
"Já nemám přátele, ale ti, co mě následují, jsou ochotní pro mě umřít."
"Co jsi jim udělala. Ovládání lidí je proti pravidlům."
"Bez tebe bych to nevěděla, bratříčku. Ne, není to kouzlo. Považují mě za velitele."
Následovala ji asi pět bílokněžníku osmého ročníku.
Z vody se vynořili oba dva elemetálové.
"Jsme tu, Marcusi, a přátelé dorazí za minutku," řekla mu Jasmine.
Vyšla z vody. Ji a sestru následoval ještě jeden vodní elementál. Za chvíli přišli i elementálové vzduchu, které vedla Jane. Následovala je malé skupinka stříbrně oděných víl v čele se Samuelou a Ebony.
"Je jich málo, ale jsou mocní. Vílí magie dnes sehraje svou roli."
"To jsou všichni?" zeptal se Marcus.
"Ne. Dominik se uchýlil do bezpečí a kreslí. Tara, počkej chvilku," řekla mu Jasmine. Chvilku čekali. Když se na obzoru objevila postava, všichni věděli, že je to Tara.
"Kde je Anthony?" zeptal se Marcus.
"Tady, můj pane," ozvalo se ze stomu, nad kterým Marcus poletoval. "Jsem tu celou dobu. Nikým nezpozorovaný. Kouzlotvorové se už dali do práce."
"Správně. Teď jsme všichni?"
"Ano, bratře," odpověděla mu Jasmin. "Všichni čekáme na tvoje rozkazy."
"Prohledejte pozemky školy. Najděte ho. Rychle. Než najde on nás. Běžte!" rozkázal Marcus. "Zůstanou tu jen Jasmine, Janisha, Samuela a Sharon. Běžte!"
Nesourodé přeměněné vojsko se dalo do pohybu. Vodní elementár zmizel ve vodě. Víly a větrní elementáři prohledávali pozemky ze vzduchu. Bílokněžnící ze země.
Marcus vyčkával, až kolem něj nastane klid. Potřeboval se sestrami mluvit.
"Jak se cítíte, princezny?"
"Výborně. Nic lepšího jsem nikdy necítila."
"To ti věřím. Díky za sílu. Teď nás už nikdo nezastaví. Máme neomezenou moc. Najděte Percyho, chyťte ho, ale neubližte mu. Chceme jeho sílu."

"Máme ho," ozvalo se Marcusovi v hlavě.
"Upíři našli Percyho. V láskokvětné zahradě," zopakoval hlášení svým sestrám.
"Za chvilku jsme tam," řekla mu Jasmine.
"Za malinkou chviličku," doplnila ji Janisha. Dořekla a zmizela v jezeře.
"Ale já tam budu ještě dřív," chtěla je trumfnout Samuela. Protáhla si svá křidýlka a chtěla už letět.
"Ty si neubliž. Budu tě potřebovat, Sam. Sharon, zabezpečte ho protipřeměňovacím kouzlem a kouzelem úplného spoutání moci. Za chvilku budu u vás."
Víla i bílá čarodějka zmizeli. Teď tu zůstal Marcus sám.
"Je správné, co děléme?" pomyslel si.
"Je to důležité," opravila ho matka. "Neboj se. Hlídám vás z povzdálí a otec se přidal k děvčatům. Měl by sis pohnout. Dlouho mu vzdorovat nedokážou. Má sice menší SMM než vy, ale má více zkušeností. A to je hlavní. Zkušenosti."
"Nechci ho zabít. chci ho jen spoutat a uvěznit."
"Ale mtrvý bude i tak."
"No právě. Musím jít za sestrami. Volají mě."
"I já to cítím. Nezapoměň, nejsi sám. Máš rodinu." Ale to už říkala jen sama sobě. Marcus odletěl za sestrami.

V láskokvětné zahradě stál hlouček postav. Čím víc se k nim Jasmine blížila, tím víc v nich poznávala přátele. Kroužili kolem elemetrára ohně a nechtěli ho pustit ven. Jamine nabyla svou podubu. Přešla ke skupině.
"Teď je to na nás," řekla jim. "Hlídejte!" rozkázala jim.
Vedle ní se objevila Janisha, Samuela, Sharon a Markus. Společně vstoupili do magického kruhu. Prohlíželi si ředitelova bratra Percyho. Nebyl zas tak vysoký, ani neměl tolik síly. Avšak byl z něj cítit respekt.
"Kdo jste? Proč mě tu držíte," zeptal se jich.
"A kdo jte vy, Wisi. Co tu děláte?" ptal se ho Marcus.
"Tohle je moje škola, hlupáci. Já jsem Percival Wise. Tahle škola mi patří. A teď mě pusťte, chci mluvit s bratrem." Pohnul se vpřed. Nechával za sebou slabou ohnivou stopu.
"Už ani krok," rozkázala mu Jasmine.
"Moc vtipné, holčičko. Ale já jdu za bratrem."
"Měl byste ji poslechnout, drahý Percivale," ozvalo se z davu. Jasmine poznala hlas svého otce. "Jsou to sice děti, ale mají větší magický potenciál než my dva dohromady."
"To není možné. Takový jedinci by museli být čistokrevní magičtí tvorové," odpověděl mu Percy.
"Myslíte jako můj tchán Drell? Ne oni jsou víc než čistokrevní. V nich se spojilo veškeré magické umění dnešního světa. Proč si myslíte, že jsou takový, zatímco tihle," ukázal na kruh kolem něj, "se pořád přeměňují. Oni se už nemohou vrátit zpět. Zůstanou takovými, jakými se narodili."
"Koli mají SMM?" zajímal se Percival.
"Kolem čtyřiceti."
"To není možné..."
"Mlčte už," okřikla ho Samuela. "To vaše handrkování mě přestává bavit. Chci se bavit!"
"Marnotratná víla," poznamenal otec.
"Neříkej jí tak. Já se chci taky bavit. Bavit se tím, jak se hádáte. Pokračujte!" rozkázala Jasmine.
"Panovačná elementárka, co?"
"Hele, to že jsi náš otec, nic neznamená. Chci se bavit. Mohla bych vás oba dva jen tak zchladit?" zeptala se Janisha.
"Krutá elmentárka, ach jo."
"Láry fáry," řekla Sharon. "Mlčte! Silentio!"
Otec začal gestikulovat němými ústy. :Netrpělivá bílá čarodějka.
"Mlčte! Všichni. Sonurus!" zakouzlil Marcus. "Percivale Motgomery Wisi, z plného zmocnění platných zákonů akadenie Golden Valley, vás zatýkým. Dobrovolně se podrobíte svázání a uspání."
"Nikdy. Co si to ke mně chlapečku dovoluješ. Já jsem mnohem starší než ty a navíc jsem tuhle akademii zakládal. Žádné takové pravidlo neexistuje."
"Tak to se hluboce mílíte. Podle zákoníku platného od roku 2000 se každý narušitel chodu akademie podruboje svázání moci a uspání."
"Co když si vymíšlíš?"
"Chcete se přesvědčit?" Mávl rukou a v ní se mu objevil dlouhý seznam zákonů, pravidel a instrukcí. Našel si ten správný zákon a ukázal ho Percivalovi.
"No, dobře. Calamara quento maximo!" vykřikl. Nad ním se vytvořila obrovská koule.
"Obsesio!" zašeptala Jasmine. Koule se dala do pohybu směrem k ní. "Ultimato minimale!" dokončila zamýšlené kouzlo. Ohnivou kouli uhasil proud vody.
"Septimo nekto!" pokračoval v kouzelní Samuela. Používal zatím normální magii. Percivala spoutala neviditelná pouta. Spadl na zem a tam sebou házel ze strany na stranu. "Magio mio optimus!" Vykouzlila si ampulku o velikosti fazole. Držela ji v dlani a dívala se na ni. Uchvacovala ji její titěrnost. Přešla do vílí magie. "Alana quento äqouentus ci. Liaque matre ölleset. Matre, matresimo, tortique nasa!" Malá fazolka se naplnila stříbrnou tekutinou a sama se zavřela. Percival měl v obličeji tupý výraz. "Lessio locomotorl" zašeptala poslední slovíčka Samuela. I když měla větší sílu, pořád ji vílí kouzla oslabovala. Dav kolem nich se dal do vítězoslavného ryku. Kroužili kolem nich, ale přitom se posunovali směrek k zámku.
"Pusťte nás!" rozkázal jim Marcus. Poslechli ho a rozestoupili se. "Díky za pomoc, přátelé. Nechť nad vámi svítí slunce." Chytl Percivala za nohy a vlekl ho do zámku. Samuela si toho všimla.
"Neblázni. Takhle se nadřeš. Lessio locomotor," zopakovala. Tělo Percivala Wise se dalo do pohybu. Zanechávalo za sebou jen skoro neviditelnou magickou stopu.

"Proč si myslíte, že je to nepřítel? Copak nám něco udělal? Je to jenom hloupý spor mezi ním a bratrem o vládu na této akademii," ptal se Marcus sester.
"Ada adana niminimo adana," odpověděla mu ve vílí řeči Samuela. Otec vlasti ničí vlast.
"Máš pravdu, Sam, ale copak je to nutné?"
"Samozřejmě že není," zabublala Jasmine. "Wise si chce jen dokázat, že na to má. Že nás může ovládat jako své loutky."
"Mi areno yävve!" vykřikla Sam. "E cleri häste areno yävve!" Já nejsem loutka. A žádný můj přítel není loutka.
"Rozumím ti, Sam, uklidni se," usměrňoval ji Marcus. "Mám nápad. Až Percivala předáme do rukou těch kouzelníků, povím vám o něm."

ŠEST

OSM

Žádné komentáře