And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

JEDNA

SOUBOJ
Ztichlé pozemky Golden Valley Academy pro mladé čaroděje proudilo z ticha až hlasité PRÁSK. Tvávu v okolí brány osvětlilo světlo. Před ní se zjevili čtyři postavy.
"Lumos," zašeptala tiše nejvyšší žena. Světelná koule, kterou vykouzlila, osvětlovala okolí. Žena neslyšně otevřela bránu a společně se svými dcerami vešla dovnitř. Kráčela po štěrkové příjezdové ceste a za ní levitovali tři soví klece. Zastavila se až před honosnými dřevěnými vraty.
"Dobrý večer, Seleno," ozvalo se z temného koutu.
"Dovrý večer, Michaele, nevěděla jsem, že tu budete tak brzy..." odpověděla žena.
Muž chvíli mlčel. Potom promluvil.
"Víte, Seleno, moc dobře, že tu bydlím a ..."
"A rok co rok tu na mě čekáš, Micheale."
"Dobře, máš pravdu. Ale tentokrát s tebou musím mluvit. Máš chvilku?"
"Jo, jen se rozloučím s holkama."
Otočila se k třem dívkám.
"Berušky, moc mi budete chybět," loučila se s nimi, jako by je měla vidět naposled, což nebyla tak docela pravda. "Hlavně si neubližte," upozornila je. Dobře věděla, co její dcery dokážou. "A hlavně nikomu neubližte vy tři." V to taky pevně doufala. Vloni Isabela přeměnila trvalým přeměňovacím kouzlem jednoho kluka, co ji naštval a ublížil její sestře Amélii. Mohli by ho přeměnit zase zpátky, jenže vílí kouzla na škole ovládá jen Celestine Sparkleová a ta si vzala dovolenou. A Isabela to kouzlo odmítla zrušit. "Miluju vás, berušky. Hodně štestí!" popřála jim. Přetáhla si přes hlavu kápi a odešla s Michelem Corvinem do ředitelny.

"Miluje ji," promluvila Isabela. "Pořád ji miluje."
Sestry se k ní obrátily. Dívali se na ni.
"Jak to víš," zeptala se jí Amélie.
"Cítím to," odpověděla jí Isabela. "Tady," ukázala na místo, kde měla srdce.
"Tak pojďte, ať stihneme večerku," pobídla je nejstarší sestra Elisha. Byla sice jen o pár minut starší než Amélie a Isabela, ale sestry ji považovali za nejstarší. Samozřejmě až po Ullianovi.
Vešli do honosně zařízené haly školy. Prošli kolem schodů a zamířili do jídelny, kde večeřelo jen pár studentů. Posadili se ke stolu své sekce, i když Isabela do jejich sekce napatřila. V jídelně byly stoly rozděleny podle třídy a sekce, kde daný student studoval. Elisha a Amélie patřili do Elementáru, sekce pro elementáry. Isabela patřila do Víly. Celkem bylo na jejich škole Golden Valley Academy deset základních sekcí: Elementár, Víla, Kouzelník, Metaformág, Kouzlotvor, Elf, Černokněžník, Bílokněžník, Pulec a Artmág.
"Tak, co si dáme na uvítanou?" ptala se Amélie a mávala sestrám před očima školním jídelníčkem, který se měnil každý den.
Elisha jí ho vytrhla z ruky a rychle si ho pročetla. Hodila ho zpět na stůl. "Já si dám těstoviny se sýrovou omáčkou a Pepsi." Jídlo se před ní objevilo. Počkala na sestry, až si objednají a teprve potom sio nabrala první sousto. Mezi jídly probíraly všechno, o čem se během roku namohly bavit.
"Stejnak si myslím, že Shackles sou stejně nejlepší," oporovala Elishe Isabela. Zase se přeli, čí oblíbená skupina je nejlepší a jako vždy to vyřešila Amélie.
"Víte co? Lezete mi s tím už na nervy. Proč by měli být Shackles lepší než Imp? Vždyť oba sva zpěváci zpívají otřesně a ani nevypadají hezky."
"No jo, chytrák promluvil," rozčílila se na Amélii Isabela. "Jdu pryč." Zvedla se od stolu a zamířila si to ke svému stolu u kterého sedělo málo lidí.
"Máš pravdu," zamyslela se nad Améliiním proslovem Elisha. "Sama nevím co na Impech vidím. Chci jimi jen naštvat Isabelu. Vždyť víš."
"Jo, právěže vím. A už byď sticha."
"Hele, Jane," oznámila své sestře Elisha. Amélie zvedla hlavu. A uviděla ji taky. Malou hnědovlasou dívku v oranžovém svetru a dlouhé hnědé sukni. Za sebou táhla velký červený kufr, na kterém se houpala malá klec s holubem.
"Ahoj, koťata," pozdravila Elishu a Amélii.
"Nazdar, J-D, jaké byly prázdniny?" zeptala se jí Elisha.
"Ani mi nemluv. Prý že pojedem do Francie. Pché. Celé léto neměli rodiče čas, tak jsem se zbalila a odjela tam s Vannesou sama. Ani si nevšimli, že měsíc chybíme. ale jo, báječné prázdniny. Zjistila sem, že sestra je taky jenom člověk."
"Dáš si něco k jídlu?" zeptala se jí Elisha.
"Ani ne. Ginna doma vařila. Tak jsem plná."
"Tak půjdeme do společenské, ne?"
"Ale jo, dobrý nápad."
"Půjseš s námi, Amélie?" zeptala se své sesrtry Elisha.
Zakroutila hlavou. "Ne, čekám na Fionu."
Elisha zvedla ze země svůj kufr a klec a následovala Jane do elementárské společenské místnosti.

"Zastavili se před sochou jakéhosi kouzelníka, který držel v ruce hůlku a pokoušel se přeměnit v oheň. Hlava mu hořela, to ano, ale zbytek těla byl normální. Elisha se té soše musela pokaždé smát.
"Co bylo dřív, vejce nebo slepice?" zeptala se jich směšná socha. Stáli před vchodem do elementárské věže.
"Toť začarovaný kruh," odpověděla Jane.
"Správná odpověď, slečno Dreamová. Pojďte dál. Dobrý večer, slečno Cheekyová," pozdravila socha i Elishu.
Elicha se usmála. "Dobrý večer, Jaspersone."
Zeď před nimi se zvedla a odkryla předsíň a točítým schodištěm. Děvčata vešla dovnitř a dveře se za nimi zavřely.

Ve společenské místnosti bylo ticho u krbu seděl jen William Brave a jeho bratr David. Přestali mluvit, když J-D a Elisha vstoupily do místnosti. Vedle vchodu stál věšák na hábity. Opodál byl postaven krb a kolem něj bylo rozmístěno několik křesel a pohovka. Zbytek místnosti byl ledabyle poskládaný. Na zde nevidel ani jeden obraz.
"A heleme se, kdopak tu je?" šeptla Elisha Jane do ucha.
"Lucifer a Blekotal," poznamenala Jane nahlas.
David její poznámku zaregistroval. Naštval se a vytáhl z kapsy hůlku.
"Kdo je u tebe Lucifer, Dreamová." Namířil na ni.
"Tak to aspoň vyřešíme po našem, ne?" zeptala se ho provokativně. Věděla, že proti ní nemá šanci.
K Davidovi přiskočil i jeho bratr William, dvojče. "A já nejsem Blekotal, pamatuj si to."
Elisha přistoupila k Jane. "Nezahazuj se s nimi," radila jí.
"Neměj péčí, já to zvládnu. Píchneš mi trošku?"
"Že váháš."
Jane se otočila jednou, dvakrát  a už z ní bylo tornádo. Elisha pohla rukou, která se jí v tu chvíli změnila v proud vody.
David i William na tom byli stejně. I oni dva už byli přeměnění. Vlasy jim plály nebezpečným ohněm.
"Tak na co čekáš, Davide, máš strach?" ozval se Janenin hlas v meluzíně.
"A ty, Dreamová?" zaburácel hlubokým hlasem David.
"NE," vykřila. Ozvěna se rozléhala všude kolem. Ne,Ne,Ne opakovala dokola.
Už to nebyla ta sladká Jane. Před Davidem roptovalo divoké tornádo.
"Elisho, připrav se," vyzvala ji Jane. "Tři, dva jedna, TEĎ," zaburácela Jane.
Davida a Williama ofoukl silný poryv vzduchu. Na chvíli byla vidět jejich kovová podstata.
Elisha zaútočila na Williama proudem ledové vody. Zhasl jako svíčka. Oheň nemá proti vodě šanci.
"CO SE TO TADY DĚJE," ozval se hlas vycházející od dveří. "TAKHLE ZNEUŽÍVAT ELEMENTÁRNÍ MAGII. ZŮSTANETE PO ŠKOLE, VŠICHNI ČTYŘI."
Všichni čtyři se proměnili zpátky. Ve dveřích stál Charles Flame, ředitel Elementáru.
"No samozřejmě. Slečna Cheekyová, Dreamová a pan Brave a Brave, jako bych to nevěděl. Zítra po vyučování se u mě budete hlásit. A nezajímá mě, že poslední hodinu máte Bílou magii."
Kouzlem pověsil na nástěnku rozvrh, co držel v ruce a odešel.
Elisha se na pověšený papír podívala. Zaúpěla.
"To si snad udělal srandu, ne?"
"Co se děje, beruško," zeptala se jí Jane.
"Koukni na to."
"Si snad dělaj srandu. To spadli z hodně velký vejšky," nadávala Jane, když se podívala. "Bílá magie čytyřikrát stejně jako Obrana proti černé magii. Třikrát Elementárka což se dalo čekat. Ale že nám zavedou EsEmko."
"EsEmko?" ozval se z rohu David. "To je volitelny."
"Bohužel," odpověděla mu Jane. "Je zelený takže je povinný. Smůla."
Ozvalo se jemné zaklepání na okno vysoko ve zdi. Všichni čtyři se otočili. Za oknem seděla malá, černá vrána.
"To je pro tebe, Ell," oznámila Jane.
"Alohomora," vykřikla Elisha kouzlo. Vrána vletěla dovnitř a usadila se jí na rameni. Nastavila nožku, kde měla uvázaný dopis. Elisha si ho vzala a poslala vránu, aby si odpočinula.
Elisha otevřela spotaný dopis. Poznala bratrovo písmo.

Elisho,
ještě to není ani den, co jsme se viděli naposledy, ale mě se po vás třech stýská. Ale vraťme se k tomu, co ti teď píšu. Ráno tu byla jakási holka a tvrdila, že je moje sestra. Vy jste už byly pryč a otec v práci. Podobala se nám, ale nevěřil sem jí. Myslím, že chodí do GVA. Dám ti vědět přes Jasmine, tak čekej.

    Ulli

Přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž.

Nechápala obsah dopisu, ale věřila Jasmine, jejímu Alter-Egu. Nikdy ji nazklamala. Podívala se na hodinky. Bylo už pozdě. Jestli nechtěla propásnou shůzku s Ullianem, musela jít spát.
"Dobrou noc, Jane," líbla ji na čelo. "Kdyby se vrátila Amelie, tak jí řekni, že noc kryje tajemství. Ona pochopí." Otočila se a vykročila ke dveřím dívčí ložnice.

 

DVA

Žádné komentáře