And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

JEDENÁCT

KONEC
----V GVA ----
Artur Wise procházel chodbami své akademie. Potkával žáky, kteří ho zdravali. Pořád si nemohl zvyknout na ten klid, který vznikl po odchodu sourozenců Cheekyových a jejich kamarádů. Bylo to už pět let. Pět let o nich nikdo neslyšel. A jejich rodiče je zapírali. Občas se objevil někdo, kdo chytl nejhledanějšího kouzelníka v kouzelnickém světě, ale ten zas klidně zmizel a nikdo o něm už nikdy neslyšel. Všichni v GVA věděli, že to jsou sourozenci a ta jejich skupina. Zastavil se až přede dveřmi sborovny. Bez zaklepání vstoupil dovnitř. Uvnitř bylo plno, avšak Selena a Michael chyběli. Nepotřeboval je. Profesoři mluvili o dopadení britské čarodějky-metaformága Elishabeth Burtonové, které se podařilo zabít britského ministar kouzel a jeho náměstka. Dopadlo ho až pět neznámých kouzelníků. Dva elementáři vody, upír, metaformág, bílá čarodějka. O Neviditelném se nikde nepsalo.
"Dobré ráno," pozdravil je Wise. Učitelé zmlkli.
"Dobré ráno," zdravili ho jeden přes druhého.
"O čem mluvíte?"
Slova se chopil ředitel elementálu a profesor elementáří magie, Charles Flame. "O včerejším zápasu  Losangelských vos a Chicagských tygrů." Lhal. Mluvili o nejnovějším zatčení.
"Ah, famfrpál," řekl s nechutí Wise. Neměl tenhle sport rád. "Můžeme začít s poradou?" Odpovědí mu bylo jen neidentifikovatelné zabručení a šustění papíru.

***

Selana Cheekyová si balila malé příruční zavazadlo. Byl před ní víkend a ona s manželem vyráželi na výlet do Rumunska. Za zvuků pomalého houslového koncertu vzpomínala na své děti, které už pět let neviděla. Věděla, kde jsou, ale přístup k nim neměla. Jediné zprávy o nich dostávala pomocí novin. Někdo zaklepal. Dovnitř vstoupil Michael, poločlověk, poloupír, polovlkodlak. Před ním se vznášela velká dřevěná krabice.
"Seleno," oslovil ji. Miloval ji, ale jeho city nebyly opětovány. "Právě to dorazilo." Krabici položil na zem a pomalu ji začal rozbalovat.
"Počkej," vyzvala ho. "Měl to být dárek. Ale...no co.... Rozbalíme to." Otevřeli víko krabice. Uvnitř se choulila dvě malá, ocelově šedá koťata.
"Myslel jsem, že tenhle druh už vyhynul," řekl Michael. "Pekelná puma."
"Můžu je nechat zatím u tebe? poprosila ho. "Než se vrátíme z Rumunska."
"Jasně. Není problém."
"Ať o nich nikdo neví." Z postele zvedla zavazadlo, vyprovodila Michaela i s krabicí ven a zavřela dveře. Otevřela velké okno v knihovně. Roztáhla své křídla a vyletěla ven. Nedělala si hlavu z toho, že ji někdo uvidí.

***

Michael Corvin pomalu kráček ke svému domku na rozlehlých pozemcích školy. Přemýšlel o tom, kam dvě pekelné koťata ukryje. Ani si nevšiml, že je krabice prázdná. S hlavou plnou myšlenek sledoval jen cestu hcodbami školy.
"Pane profesore," ozvalo se za nimi. Znělo to znepokojivě. Otočil se. Na schodišti k Víle stálo několik víl. Kolem nich kroužilo rudo černé stvoření. Podíval se do krabice. Koťata nikde.
"Dareusi," zavolal na stvoření. To změnilo barvu. Už nebylo rudé, nýbrž ocelově šedé. "Kde máš Darenu?" zeptal se ho a pohladil ho po hladké šupinaté kůži. Uslyšel bezmocné zamňoukání. Vydal se po jeho stopě. Uviděl školníka. V ruce držel kotě.
"To je vaš, profesore?" zeptal se a pozvedl kotě ještě výš.
"Ano. Položte ho na zem, člověče."
"Měl byste si dávat pozor na to, s čím si zahráváte, profesore," vytkl mu školník. "Všechno v této škole se vymyká pravidlům." S těmito slovy zmizel.
Michael sztrčil obě zvědavé koťata zpátky do krabice. Choulila se k sobě a předla.
-Do čeho jsem se to zase namočil. Pomyslel si Michael a vydal se ke svému domu.

***

Byl už večer. Ztichlé pozemky akademie zalilo modré světlo. Vykoukl z okna. Nikoho však neviděl. Odložil brýle a zavřel knihu, kterou studoval. Vyšel ze své pracovny a zamířil do Vstupní haly. Všude bylo ticho. Studenti měli už hluboce po večerce. Sestoupila poslední schody. Otevřel velké dřevěné dveře a vyšel ven. Ucítil vítr, který si pohrával s jeho pláště a chladil ho u kotníků. Pozorně si prohlédl pozemky školy. V Corvinově domku se svítilo stejně jako v domku u skleníků. Všude bylo ticho. Zničehonic začalo pršet. Cítil přítomnost dalšího kouzelníka.
"To máme příjemný večer, co, Arnolde?" ozvalo se vedle něj. Otočil se a hleděl na neznámého. Měl na sobě dlouhý černý hábit s kapucí stáhnutou do čela. Wise netušil, kdo to je. "
"Nemění se to tu, Arnolde," ozvalo se za ním. Ten hlas byl stejný jako ten první, ale první neznámí stál zatím před ním. Otočil se. Byl tam druhý. Úplně stejný jako první. V dlouhé černém hábitě a s kapucí přes obličej.
"Arnolde, Arnolde," někdo řekl a zamlaskal vedle něj. Otočil hlavu. Vedle něj stála vysoká žena v dlouhém sárí a šátkem přes hlavu a obličej. Šly jí vidět jen oči. Dvě pronikavé stříbrné oči. "Nepozvete nás dál, Arnolde?"
Wise naznačil směr a vyzval neznámé, aby ho následovali. Neznámí kráčeli v řadě za sebou. První šla žena, po ní ti dva v plášti. Arnold sdělil zdi heslo a vstoupil do své pracovny. Oheň v krbu jetě hořel a uvnitř bylo příjemné teplo. Posadil se do svého křesla a vykouzlil tři dlaší. Nabídl je hostům. Žena se posadila, avšak ti v hábitech váhali.
"Je tu vedro," řekl první. Oheň zhasl.
"Je tu vedro," opakoval druhý. Okenice se otevřeli a dovnitř de dostal čerství vzduch.
"Kdo jste a co ode mě chcete?" zeptal se jich Arnold.
"Jdeme tomu udělat konec," řekla mu žena. Sundala si oba šátky a Arnold spatřil její tvář. Před ním seděla Isabela Cheekyová osobně.
"Isabelo," zašeptal. "A ti dva musí být........."
"Jasmine a Janisha." Jmenované si vysvlékli své hábity. Arnold uviděl jejich modrou kůži.
"Elisha s Amílií."
"Znovu se setkáváme."
Dveře vedle Arnolda se otevřeli. Do pracovny vstoupil Arnoldův bratr Percival, kterého měli před pěti lety zneškodnit. "Děje se něco, Arnolde?" zeptal se svého bratra. Když uviděl, kdo s bratrem mluví, pochopil. "Slečny Cheekyovi. Milé překvapení."
V místnosti se prudce ochladilo. Při dýchání jim šla pára od pusy. Arnold Wise si přitáhl víci k tělu svůj plášť.
"Nějak se ochladilo," oznámil ji.
"Už jsou tady," promluvila nadpozemským hlasem Isabela.
"Trvlalo jim to," řekl Elisha. Nevnímali okolí, jen samy sebe.
"Ale dorazili."
Do místnosti vletěl velký černý tvor. U stropu zakroužil a zavěsil se hlavou dolů na trám. Za ním přiletělo hejno malých černých netopýrů a obsadili zbylé trámy kolem. Dveřmi vešla stejná žena v sárí, jaké měla Isabela. Měla akorát černou pleť a dlouhé černé vlasy táhla za sebou. Následovala ji vysoká žena s rudými vlasy a pihami na tváři. Procesí uzavíral blonďák se sešitem v ruce.
"Kde máte zbytek?" zeptal se jich posměšně Percival. Podíval se na sedm postav stojících před ním a bratrem. Byli tak odlišní. Přeměnili se. I jeho bratr. Teď tam stálo devět podivných postav.
"Blíží se konec, Wiseovi," zašeptala Elisha. "Konec vaší doby."
"Ale my ji přežijeme!" vykřikl Arnold.
"Ne," ozvala se ozvěna hlasů před ním.
"Yävve alana, amött fillimentara natt pilla liaque alana calimo pranan . Cleri alanan agilque ven alasan gilque. Kyr najjare sana a kalimo kömi!" vykřikla Isabela mocné vílí kouzlo. Wiseovi bratři zůstali stát nehybně na místě. Arnols s úsměvem na rtech a Percival s pusou otevřenou, jako by chtěl něco říct. Isabela udělala pohyb rukou a nad hlavymi mužů se vytvořilo stříbrné klubko. "Liaqueus." Na dlani se jí objevili dvě malé skleněné fazolky. Stříbrná hmota se do nich přemístila a po tichém cvaknutí se obě fazolky uzavřely. "Hotovo," oznámila všem Isabela. Fazolky podala Elishe a ta je ukryla v nejhlubších vodách na Atlasu, kde je nikdy nikdo nenajde.
Isabela s Ebony vytvořily kolem bratrů magický kruh a přemístili je do mudlovské nemocnice. Bratři už navždy ztratili svou pamět. Měli jen své jméno a fakt, že jsou sourozenci. společně s vílami zmizeli i ostatní. V prázdné pracovně zůstala jen Elisha s Amélií. Společně začaly tvořit velkou, ocelově šedou desku na počest všem zemřelým a polapeným. Zmizely i ony.

***

Ráno se všichni probudili. Před jíidelnou spatřili onu ceduli, na které stálo.

    "Sláva vítězným padlým.
      Všichni ti, jenž padli za vaši ochranu, by měli být po právu oslavování jako hrdinové. Nečiňte tak však. To oni ochránili vaši společnost před zlem, které mu hrozilo.
    AT APOLLOS DÄDE INA
    AT QUENTO CI MÖTT QUENTO
    CLERI ALANAN AGILQE, VEN ALASAN NASO
    FRËELLO DECIMALE SILMAR
    HËTTE YÄPPE ARENO CI ENO
    LONA PARAN JUKA
    MADA ACAVELLO DOMINUM
    SALANA GILQUE E ETO NASO
    YÄPPE MODRE INE TONURUM
   
    Sláva vítězným padlým!"


Nikdy více se už v kouzelnickém světě neukázali a  ani do něj nijak nezasáhli. Stáhli se do bezpeší Atlasu a tam i po mnohastech letech zemřeli a setkali se s vítěznými padlými.

10
Žádné komentáře