And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

DEVĚT

RUB A LÍC
"Je to Bartolldi," hlásil Marcus. "Někde použil kledbu Adava Kedavra. Bartolldi je černokněžník. Já, Sharon a Sam jdeme. Kdybysme se nevrátili, Jasmine a Jann nás půjdou hledat. Vyrážíme. Tři, dva jedna...." A zmizeli. Jasmine se zahleděla do dálky na moře.
"Cítím nebezpečí," řekla Janishe.
"I já, ale mnohem víc cítím strach. Strach z neúspěchu."
Jasmine se na ni podívala. Věděla, že myslí na to stejné. "Někdo se chce se mnou spojit. Mám to dovolit?"
"Počkej chvilku, hned se napojím." Janisha si promnula spánky. Nehleděla na to, že se jí prsty ponořují do kůže, která pod jejími doteky mizela.
"Ahoj, holčičky," pozdravila je Selena. "Jak se máte?"
"Mamko," vykřikla Jasmine. "Tak ráda tě vidím."
"Kde je Marcus a Sharon se Sam? Chtěla jsem se spojit i s nimi, ale byli nedostupní."
"V akci."
"Chtěla jsem vám říct něco moc důležitého. Arnold a Percival nikdy nebyli proti sobě. Jen to hráli. Jste ve velkém nebezpečí. Má to něco společného s nějakou věštbou."
"Ale jak....?" zeptala se Jasmine.
"Neptej se. Neví, že to vím. Mějjte se, holky. A dávejte na sebe pozor."
"Mami," vykřikla na posledníc chvíli Jasmine. "Pošli přátele."
"Dobře," bylo slyšet z dálky. "Nemějte strach."
Zavřely svou mysl a otevřely své oči. Dívali se na sebe. I bee slov věděli, co si ta druhé myslí.
"Neřešila bych to," prolomila ticho Jann.
"Ale je to mazec," řekla jí Jasmine. "Měl tolik příležitostí nás odstranit. Proč zrovna teď."
Jann pokrčila rameny a zakroutila hlavou. "To fakt nevím."
"Jdeme pracovat?" zeptala se jí Jasmine.
"Tak to jo. Práce je lék."

Pozdě odpoledne se vrátili Marcus, Sharon a Sama. Celý unavení se posadili na venkovní lavičku. Samino tílko viselo jen na jediném ramínku a Sharoniny dlouhé kalhoty končily někde nad koleny.
"Tak ja to šlo?" zeptala se jich Jasmine.
"Docela dobře. Bartolldi chycen a zneškodněn," odpověděl sestře Marcus. "Na, chytej," řekl jí. Vzduchem proletěl malý kožený sáček. "Deset tisíc kovalenů odměny. Zítra to uložíme v MWB - Kouzelnické světové banky - a něco si koupíme."
"A co se stalo..." ukázala na sestry.
Marcus mávl rukou. "Jako bys je neznala. Holky praštěný. Myslely si, že posílají kouzla na Bartolldiho a přitom se smai takhle zřídili. Sam od té doby nemluví. A Sharon, Sharon pro změnu mluví strašně moc. Už mi z ní třeští hlava. Nazavřela pusu od té doby, co jsme vyrazili z Itálie."
Jasmine se zasmála. Chápala Marcusovo utrpení, ale zárověň mu ho přála. "Mamka se s námi spojovala," řekla mu.
"Co chtěla?"
"Prý, že na nás Wiseovi bratři chystají nějakou past. A prý se to týká někajé věštby. A taky pošle přátele, ať je nás víc."
Marcus jí rozumněl. Sám taky nechápal, co jim tím matka chtěla říct. "Přátelé. Málem jsem zapomněl, že nějaké máme."
"To já taky. Dáte si něco k jídlu?"
"Nemáš tam náhodou nějaký koláč?"
"Accio koláč," řekla Jasmine. Za jejími zády se za chvilku objevil dřevěný tác se spoustou upečených koláčků. Marcus si jeden vzal. Zakousl se do něj. Po něm si jich pár vzala i Sam s Sharon.

Spala tvdě, přesto se jí zdály ošklivé sny. Házela sebou na posteli tak divoce, že prostěradlo leželo zmuchlané na zemi.

...Stála na prázdném náměstí. Domy kolem měli zabouchané dveře a okna. Nikde nebyl ani živáček. Zkoušela volat, ale nikdo se neozýval. Nemohlo to být skutečné. Náhle se před ní objevili dva muži. Neznala je. Zřejmě ji nevnímali.
"Sama nás zabije, jestli to neuděláme. Víš moc dobře, co se o ní koluje," řekl ten blonďatý mladík svému druhovi.
Černovlasý mladík se podrbal ve vlasech. "Ale není tak špatná. Viděl jsi ji někdy? Mluvil jsi s ní?"
"Díky. Ještě jsem neměl tu čest."
"No právět. To je vaše chyba. Považujete ji, vlastně všechny tři, za úplné mimozemšťany. Přitom jsou tak milí."
Tři? pomyslela si jasmine.
"Děláš, jako bys je znal. Dobře znal."
"A co je na tom? Jasmine Cheekyová, i když je tak mladá, mladší než my, je velice inteligentní."
"HaHAhA. Vtipálku."
"Nevěříš?"
Jasmine chtěla zasáhnout. Dotkla se černovlasého mladíka na rameni.
"Někdo tu je," pošeptal svému druhovi.
"Nikdo. Máš halucinace."
"Ne, Brade, nemám."
Vida, Bradley Thompson, pomyslela si Jasmine. A ten druhý, černovlasý, musí být Stuart Lee.
"Bradley Thompsne!" promluvila Jasmine
.
"Já ti říkal, že tu je."
"Ano, má paní?"
"Já jsem všudypřítomná."
"Ano, slečno, já vím."
"Propříště." A zmlkla. Chtěla se dozvědět víc.

Náhle se sen přerušil a změnil. Nestála už na šedivém náměstí, ale ve velké květinové zahradě. Kolem ní poletovali ptáci.
Pěšinou uprostřed kráčel nějaký muž. Něco si pro sebe mumlal. U Jasmine se zastavil.
"...co jsem to chtěl? Už zapomínám. Mám moc práce. Ale....Dá se to chápat. Chystá se válka. Cítím to v kostech. Ale starý Larry to přežije. Musí. Už léta se schovává
tady na Atlasu.... Co to povídám. Chci také bojovat. I za cenu mého života. Už mi na něm nezáleží. Co mi z něj zbylo? Nic. Ellie mtrvá.."
Ellie McShineová, pomyslela si Jasmine, zachránila mi život.
"...Valentine mrtvý..."
Valentine McShine, vzpomněla si Jasmine, ho umučili ti zrádní, proradní hlupáci.
"...a moje zlatíčko Tina je nezvěstná."
Christina Londonová, malá semiletá holčička z New Yorku. Zmizela krátce po tom výbuchu ve Velké magické knihovně. Mudlovské noviny o tom psali jkao o únosu teroristů, kteří se však na tuto akci odvolávali.
"Já jsem nešťastný. Nemůžu už dál. Můj život ztrácí smysl. Na co mi je nesmtrelnost, když prožívám všechno zlé? chci odejít. Tak proč nemůžu..."

Probudila se. U její postele poletovala Sharon. Dívala se na ni s údivem.
"Co se děje, Sharon?" zeptala se jí napolo probuzená Jasmine.
"Křičela jsi. Vzbudilo mě to."
"Zlé sny. Kde je Marcus?"
"Myslím, že sedí v kuchyni. Ale vypadá příšerně."
Jasmine vstala. Narovnala prostěradlo a polštář. Obula si trepky a oblékla si župan. Věděla, že se bratr trápí. Sešla po schodech do kuchyně. Podívala se na něj.
"Vypadáš hrozně. Nechceš jít spát?"
Zavrtěl hlavou. "Nemůžu. Tenhle život mě ničí."
Teď zase zavrtěla hlavou Jasmine. "Nic o tom nevíš. Tebe se aspoň můžou dotknout normálně."
"Proč jsi vzhůru?"
"Špatné sny." Povzdychla si. Kdyby tak věděl..
"Tak povídej," vyzval ji.
"Budoucnost. Viděla jsem, jaké to bude."
"To je nemožné. Nebo, není to nemožné, ale nesmyslné. Proč bys byla i jasnovidka."
"Ne, nebyli to předpovědi. Odechrávalo se to a já byla součástí. Stanou se z nás fakt strachnahánějící potvory."
"Ale to víš, ne?"
"Raději se podívej sám," vyzvala ho. Promnula si spánky a usla. Předala mu své sny.

Ponořil se do jejich myšlenek.
"..... Považujete ji, vlastně všechny tři, za úplné mimozemšťany." říkal černovlasý mladík svému druhovi."
Marcus otevřel oči a tím ukončil přenos Jasmininých myšlenek. Podíval se na ni.
"Jak to myslel tím TŘI?" zeptal se Jasmine.
Pokrčila rameny. To některý z nás zemře? Ale který?"
"Co tu děláte?" zeptala se Janisha, která vstoupila do kuchyně. "A kdo umře?"
"Rozebíráme Jasmininy sny, tedy předtuchy."
"Jů," povzdychla si Janisha. "Jasnovidka. A kdo teda umře?"
"Nevím. To opravdu nevím, ale nakonec zbudeme jen tři, tři holky, a Marcus."
Janisha se na svou sestru podívala. Neměla ráda negativní zprávy. "Takže, jedna z nás," naznačila rukou smrt.
Jasmine přikývla.
A já to nebudu, pomyslela si.

Ráno, když vstali o probděné noci, ležela na stole tlustá obálka. Janisha ji otevřela a začala číst.
"Ebony Willowsová, Jane Dreamová, Tara Farflyová, Dominik Tart a Anthony Hoop byli na žádost učitelky magie kouzelných tvorů a ředitelky kouzlotvoru uvolněni z posledního ročníku v GVA (Golden Valley Academy). Bez svolení ředitele školy opustliti území školy a vzdali se ochrany nezletilých kouzelníků.
Níže podepsaní ředitelé sekcí uvolnili na žádost Seleny Cheekyové studenty ze svých sekcí."
Dole bylo podepsáno asi pět profesorů. Mezi nimi i jejich matka.
"Blázni," řekla nahlas Janisha.
"Chtějí také bojovat za to, co milují," odpověděla jí Jasmine.
Hlasitý poplach se rozeznil po celém ostrově. Dával obyvatelům na vědomí, že se na ostrov snaží někdo dostat bez povolení. Sam a Jasmine se rychle oblékli a vyběhli před dům, kde už stál Markus se Sharon.
"Co se děje?" zeptala se jich přicházející Jann. Měla na sobě ještě pyžamo.
"Narušitelé. Jak nás mohli najít?" promluvil Marcus.
"Já vím, co jsou zač. Neříkala jsem, že přátelé nás najdou? Viděli jste ten ranní dopis?" řekla Jasmine.
"Jaký dopis?" zeptala se Sharon.
"Od Franka Barnnise z GVA."
Sharon zavrtěla hlavou. "Když jsem snídala, ještě žádná pošta nepřišla. Muselo to přijít, když jsem cvičila."
"Povolíme ji vstup?" zeptala se nedočkacě Jannisha. Sourozenci ji už po tom dni lezli na nervy.
"Za otázku," připustil Marcus. "Co když to nejsou oni."

Jako prvního vpustili Ebony. Rozhlížela se kolem. Připadala si jako v jiném světě. Jako by se tenhle ostrov vymykal přírodním zákonům.
"Ebony," vykřikla Jasmine.
Ebony se zastavila. Nepoznávala tu holku, která na ni volala. Byla celé modrá, skoro až průhledná. Měla dlouhé tmavě modré vlasy a na sobě měla jen krátké šaty.
"Elisho," vydechla Ebony.
"Kdo je Elisha?" zeptala se jí Jasmine.
"Ty."
Jasmine zavrtěla hlavou. "Ne, já jsem Jasmine. Elisha je minulost."
"Tak ráda tě vidím." S opatrností ji objala.. Teplé prsty se jí ponořovali do Jasmininy kůže.
"Jakou barvu měly moje šaty na heloweenském plese?"
"Růžovou. Zapomínáš?"
"Prošlas," řekla jí Jasmine. Pokynula ji směrem ke dveřím domu. "Uvnitř jsou ostatní."
Ebony se na ni podívala. Nechápala, co tík kamarádka myslí. Ale poslechla ji a vešla dovnitř."
Další byla Jane. Stejně jako Ebony se rozhlížela. Vypadalo to tam jako u ní doma. Nic nemělo svůj řád a všechno bylo postavené nahlavu.
"Kotě," pozdravila Jasmine.
"Jane. Ráda tě vidím." Zarazila se nad tím, že Jane se nelekla jejího vzhledu. "Ty... ty víš, že to jsem já? Ebony mě nepoznala."
"Zapomínáš, že Ebony je pyšná víla. Není elementár. A já tě už takle viděla. Já sama nevypadám dvakrát líp. Po přeměně vypadám jako indián."
Jasmine se zasmála. Jen Jane dokázala ze sebe dělat šaška, i když bylo nejhůř.
"Můžeš jít dál, uspěla jsi, ostatní jsou uvnitř."
"Díky." Objala ji a odhopkala dovnitř.
Teď přišla na řadu Tara. Opatrně se před Jasmine zjevila. Prohlížela si všechno kolem sebe. Dnes si vykouzlila dlouhé zlaté vlasy až po zem.
"To seš ty, El?"
"To nám tu chceš zamíst, brouku? El je minulost." zeptala se jí Jasmine.
"Hahaha, někdo si ze mě zase utahuje. Fakt, přísahám. Tentokrát za to nemůžu. To ta magie všude kolem."
"Jsem pes, nejsem pes, miluju noc, bojím se noci. Jsem člověk, nejsem člověk. Kdo jsem?" zeptala se Tary.
"Jsem to já."
"Tak běž za holkama dovnitř," vyzvala kamarádku Jasmine.
Dominik ani nečekal, až Tara odejde, a objevil se před Jasmine.
"Ahoj, kotě," pozdravil ji. "Změnila ses."
"Nejsem jediná."
"Tak, čím budeš testovat mě?"
"Nevím:? Ani jsi mi nedal čas na rozmyšlenou. Ale.. jako bych tě neznala."
Dominik se na ni díval. Propichoval ji svýma hnědo červenýma očima.
"Proč motýl?" zeptala se ho bez rozmyslu.
"Motýl? Symbol svobody, kterou jsi nikdy neměla. Můžu jít za holkama?" zeptal se jí nedočkavě.
Zakroutila hlavou a ukázala na lavičku před domem. Beze slov se posadil.
Poslední byl Anthony, Marcusův společník.
"Anthony," pozdravila ho.
"Krásko, rád tě vidím. Kde je M?"
"Počkej tu. Hned tu bude."
"Hej!" vykřikl Dominic. "A co bude s jeho otázkou?"
"Žádná nebude! Ty znáš nějakého kouzelníka, který by se dobrovolně měnil v upíra. Všechny jiné schopnosti se dají přičaroval, ale zvěromagie ne."
Dominik sklíčeně sklopil hlavu. "Aha."

OSM

DESET

Žádné komentáře