And who am I ? That's secret I never tell...

Každý jednou dojdeme na místo, ze kterého není návratu...

Cheeky, Cheeky , BUM

DESET

SMRTÍCÍ POLIBEK
Jane cítila, jak se postupem času mění. Čím víckrát se proměňovala do svého živlu, tím víc se s ním ztotožňovala. Zpozorovala, že její kůže už není světle růžová, jak byla zvyklá, ale dostává jemný bílý nádech a může se zneviditelňovat. Dlouhé vlasy měla zkrácené po ramena. I ostatní se měnili.
Dominik kreslil čím dál tím víc dokonalejší obrázky a praktikoval je v běžné domácnosti. Vyvíjel nová kouzla a nové lektvary a zkoušel je ve své laboratoři.
Tony převzal Marcusovu schopnost snášet denní světlo a podnikali spolu dlouhé výlety někam. Nikdo nevěděl kam. Svá křídla už nemusel pracně skládat a nosil je volně spuštěná. Občas vypadal jako obří můra pohybující se na dvou.
Na Taru působila kouzla ostrova také. Její metaformágské schopnosti se dál rozvíjeli. Každý den vypadala jinak. Těch pár obyvatel ostrova si na to časem zvyklo, ale byl problém s těmi, co spolupracovali z vnějšího světa. S těmi, kteří rozšiřovali okruh bojovníků za dobro mezi kouzelníky ve světě mimo kruh, jimž byl ostrov obklopen. S přáteli, které znali ze školi. S ostatními národy.
Nejvíce se však změnila Ebony. Jako by se s ní stal ještě lepší člověk. Černé kudrnaté vlasy jí narostli až skoro na zem. Oči zesvětlaly. Zeštíhlela a vyrostla. Navíc byla neuvěřitelně krásná. Stejně jako Sam nosila jen šaty s blyštivými korálkami.

"Máme pohotovost," volal Marcus. "Někdo se dostal do prostor. Zřejmě to bude metaformág, protože doposud se jim ho nepodařčilo vypátrat. Jasmine, Janisha, Sharon, Jane a Tara se připraví. Ostatní tu zůstanou. Tony, dej pozor na kouli, a Sam, i kdyby nám hrozila smrt, zůstaneš tady, rozumíš?"
Sam jen lehce přikývla. Bratr ji až moc chránil. Věděl snad, že má zemřít?
"Tři, dva, jedna, transport," odpočítal dobu přemístění Marcus. Po slovíčku ,transport' všech šest lidí zmizelo.
Sam zůstala stát na trávníků před domem. Hleděla na klidné moře a vzdálené ostrůvky v něm. Pozoroval racky křičící nad mořem. Cítila vůni stromů a květin na osrově, ale ještě něco jiného. Něčí mysl. Jinou, než byla ta jejich. Víc lidskou. V myšlenkách přejela štít chránící ostrov. Někdo se sem snaží dostat. Upozornila Tonyho, který za chvilku přiletěl.
"Cítíš to?" zeptala se ho.
"Lidé. Marcuse!"
"A hned." Myšlenkami informovala svého bratra o dění na ostarově. Za chvilku se tam objevil i s ostanímí.
"Cítíš to?" zeptala se ho.
Přikývl. "Pouštím je dál. Změňte se!" Přeměnili se na své staré já.
Před nimi se zjevili dvě postavy. Jedna v černé, druhá v bílé.
"Děláte nám v tom bordel," zařval ten v černém.
"Neřvi po mě, panáčku, kdo jsi," zeptal se ho Marcus.
"Dareilus."
"A ty?" ukázal na postavu v bílém.
"Gabriel. Jak řekl Dareilus, děláte nám v tom bordel. Ne světě nemůže být jen dobro, to byste měli vědět. Musíte nést následky."
Z vaku na zádech si vytáhl stříbrný luk. Napnul do něj stříbrný šíp a vystřelil po Marcusovi. Ten ho však chytil. Nepostřehl ale, že k němu letí i druhý stříbrný šíp. Zařval. Byla to strašná bolest. Cítil, jako by ho trhali na milion kousíčků. Před jejich očima se několikrát změnil v upíra a zpět. Nakonec mu zbyly dvě černé oči a dlouhá černá křídla.
"A teď ty, bílá čarodějko," řekl tišše Dareilus. Jeho pravá tuka vystřelila vpřed a zmáčkla se v pěst. Shar ucítila nesnesitelnou bolest krku. Jako by ji chtěl někdo udusit. Ostení viděli pouze dusící se holku vykopávající nohy. Sesunula se  na zem vedle svého bratra. Nedýchala. Její tělo bezvládné leželo vedle bratrova.Sam se rozplakala a sklonila se k mrtvému bratrovi.
"Říkal jsi, že mě budeš chránit. A já jsem tě neochránila." Jeí slzy stékali po jeho křídlech a měnili se v černé perly.
"Kdo vás poslal?" křičela Jasmin. "Kdo vám krucinál řekl něco tak hrozného, že chceme dobrý svět? Ten nebyl nikdy dobrý. My jen pomáhali chytat ty nejhorší.! BNapřáhla dlaň, ve které se zatřpytilo pět stříbrných fazolek. "Ani jsme je nezabili. Ukrýváme jejich mysl tady." Hodila je po nich. Nestačili uhonut. Stříbrné ampulky začali zářil a přisáli se na kůži dvou hostů. Hosté křičeli. Nemohli je dostat dolů. Křičeli, ale sestry to nevnímali. Plakali pro svého bratra a sestru. Konečně vedle těl sourozenců padlo i bílé a černé tělo. Rozplynuly se navzájem všechny čtyři.
"Můsíme být silné," zašeptala Sam. "Musíme být kruté."



9
11
Žádné komentáře